Helga se narodila královskému páru Mory, králi Christianovi a jeho ženě, královně Deyaniře. Odmalička vyrůstala s příběhy o tom, jak se její rodiče poznali a jak mezi nimi vzplanula láska, která překonala všechno, co jim osud postavil do cesty. Byly to příběhy, které chtěla slyšet pořád dokola, sotva je někdo dopověděl, žadonila o ně znovu. Každé jejich slovo v ní zakořenilo silnou touhu. V hloubi duše věděla, že jednou chce prožít stejnou lásku, čistou, neochvějnou a skutečnou. Lásku, která vydrží intriky paláce i tíhu koruny. Díky lásce svých rodičů a díky vřelosti celé své rodiny prožila Helga dětství, o jakém jiní mohli jen snít. Byla obklopená péčí, bezpečím a příběhy, které jí šeptaly o tom, co je v životě opravdu důležité. Často slýchala, jak moc se podobá své matce, jak je krásná, stejně jemná v tváři a i když ji to těšilo, povahou šla po vlastní cestě. Čím víc rostla, tím víc se v ní probouzela její tvrdohlavost. Když se jí něco nelíbilo, věděl o tom celý palác. Neměla v sobě strach říct nahlas to, co si myslí, i kdyby to nebylo dvakrát hezké. Naučila se stát si za svým slovem, i když ji to občas stálo hádky a přísné pohledy vychovatelů. Ale pokud šlo o její rodinu, tam byla hranice nepřekročitelná. Nesnesla, aby někdo v její přítomnosti pronesl jediné zlé slovo o jejím otci, o její matce nebo o komkoliv z jejích sourozenců. Když se to stalo, vybuchla, prudce, hlasitě, bez ohledu na to, kdo stál proti ní. Pro rodinu by se rvala klidně i s celým světem. Ve třinácti letech, kdy jiné dívky ještě snily o plesových šatech a princích z pohádek, si Helga začala všímat něčeho, co ji pálilo v srdci víc než všechny královské povinnosti. Poprvé doopravdy viděla, jak společnost odlišuje ty, kdo se liší, jak lidé na okraji mizí v tichu, jak jsou ti bez peněz nebo bez rodiny přehlíženi, jak se slabší stávají terčem posměchu. Nedokázala nad tím zavřít oči. Začala si potají používat své úspory, odmítala drahé dárky, které by sama nikdy nevyužila a místo toho posílala peníze tam, kde mohly změnit život. Podporovala charity, pomáhala chudým rodinám a bezdomovcům a když mohla, přimluvila se u otce nebo matky, aby královský dvůr otevřel brány těm, kteří by jinak neměli naději. Její srdce ale nepatřilo jen lidem, fascinovala ji i zvířata, jejich křehkost a nevinnost a už v dětství snila o světě, kde by nebyla týrána ani lovena pro lidský prospěch. Když mohla, starala se o zraněné tvory, kteří našli cestu za palácové zdi. Brzy byl palác plný zvířat která zachránila, ale nedala si říct a čas od času přinesla nějaké nové. Byla slyšet všude, kde se něco dělo a nejednou svými ostrými slovy rozčílila ty, kdo by raději mlčeli. Jenže když jí bylo sedmnáct, objevila ještě něco jiného, svět, který jí byl celý život zakazován. Svět hudby, smíchu, tajných večírků a nekonečných nocí. Poprvé ochutnala, co to znamená ztratit se v davu, nemyslet na korunu ani povinnosti, jen tančit, smát se a na chvíli být obyčejná Helga, ne princezna, ne bojovnice, ne hlas království. Byl to jiný život a ona ho přijala stejně vášnivě, jako všechno ostatní, co ji pálilo v žilách. A tak, když přišel čas sledovat nový ročník Selekce, Helga ani na vteřinu neváhala. Vzala to jako další dobrodružství, další způsob, jak vidět svět jinak než z oken paláce. Vydala se na cestu se svými sourozenci, plná očekávání, co všechno ji čeká.