Minulost:
Victor byl odmalička veden k jedinému cíli – stát se králem. Už jako malý chlapec naslouchal rozhovorům o státních záležitostech, učil se od nejlepších učitelů diplomacii, historii a správnému chování. Měl v sobě přirozenou autoritu a odpovědnost, ale i upřímné nadšení pro svět, do kterého vyrůstal. Těšil se na den, kdy na své hlavě hrdě ponese korunu, ale stejně tak si uvědomoval váhu, která na jeho ramena dopadne. V šestnácti letech přišel poprvé za svým otcem s prosbou, chtěl cestovat. Věděl, že Faebluff zoufale potřebuje spojence, a cítil, že právě osobní návštěvy jiných království mohou přinést mnohem víc než jen formální vzkazy. Rodiče ho překvapivě vyslechli a jeho plán podpořili. A tak Victor začal vyrážet na cesty jako vyslanec své země –sebevědomý, pohotový, reprezentativní. Brzy ale zjistil, že svět mimo palác nabízí víc než jen diplomatické protokoly. Svoboda, která se mu otevřela, ho omámila. Začal si užívat života, sváděl princezny i prince, navazoval vztahy, které byly často víc osobní než politické, a do některých zemí se začal vracet ne kvůli spojenectví, ale kvůli rozkoši. Postupně rozšiřoval svůj okruh zájmů. Ze šlechticů přesedlal i na obyčejné obyvatele měst. Na tom, jakou pověst si tím získá, mu příliš nezáleželo. Dělal to, co ho bavilo. Jeho rodiče o ničem netušili. Věřili, že jejich syn nadále plní svou povinnost s příkladnou oddaností a že z něj jednou bude skvělý král. A protože doma trávil sotva pár dní v měsíci, nikdo neměl čas nebo odvahu vidět za pozlátko jeho oficiální role. Pomalu se začal vzdalovat všem, kdo mu byli dřív blízcí – a nejvíc asi svému mladšímu bratrovi, se kterým dřív sdílel pevné sourozenecké pouto. Víckrát mu chtěl navrhnout, aby vyrazil s ním… ukázat mu svět, který si sám zamiloval. Ale mladší bratr působil čím dál odtažitěji. Jakoby o společnost staršího bratra ztratil zájem. Victorovi to bylo líto, možná i víc, než by kdy přiznal – ale časem se s tím smířil. Bylo to jeho rozhodnutí. Když byla oznámena Selekce v Illey, Victor automaticky počítal s tím, že opět odjede. Jenže tentokrát mu rodiče jeho plán lehce narušili. Souhlasili s cestou, ale pouze za podmínky, že s sebou vezme celou delegaci, a to včetně svého mladšího bratra. Nejdřív to považoval za komplikaci, ale postupně se v něm začala probouzet naděje. Možná to byla příležitost. Možná by spolu konečně mohli strávit čas a obnovit to, co mezi nimi kdysi bylo. Jeho nadšení ale opadlo, když mu bylo oznámeno, že mu bude přidělen nejen asistent, ale i osobní strážce. Představa, že mu někdo bude neustále stát za zadkem, ho zrovna nepotěšila. Byl zvyklý rozhodovat se sám. Cítit volnost. Tentokrát ale neměl na výběr. A tak se Victor, trochu otrávený trochu zvědavý, vydal do Illey v čele faebluffské delegace, aniž by tušil, co všechno ho tam čeká.