Minulost:
Narodila se jako obyčejná lidská dívka v království Valdorie. Na své dětství si nemohla ani trochu stěžovat s bratrem byla jedna ruka a jedna noha. Zbožňovala ho, dělali spolu problémy a zároveň se od sebe neustále učili něco nového. Chránil jí jako nikdo jiný. Až na to, že v dospívání už všechno tak růžové nakonec nebylo. V sedmnácti o svého bratra přišla. Svedl ho upír, slíbil mu slávu, sílu a i nesmrtelnost. Val byla vždy proti tomu poslednímu. Ale její bratr byl jako omámený. Začal chodit domů s kousanci na krku a úplně s prázdnem v hlavě. Věděla, že je to špatně. Že je zneužívaný upírem. Jednoho dne ho i sledovala a viděla bohužel tak jeho smrt. Byl jenom hračka, zásoba čerstvé krve a nakonec ho vysáli úplně do poslední kapičky a nechali pohozeného v koutu ulice. Nemohla ho zachránit. Nemohla dělat nic. Nesnáší ty monstra. Od té chvíle je její strach z upírů hluboký, neovladatelný. Vždy se před nimi stáhne, uteče, zavře. Nenávidí je. Její život nikdy nebyl stejný ale stále se snažila hledat světlo, které nacházela v květinách a přírodě. Povedlo se jí dostat jako zahradnice do paláce. Sice malá žena ale dokázala rozlehlé zahrady vykouzlit zázraky. I když moc dobře věděla, že královská rodina je upírská. Snažila se jim vyhýbat a jenom dělat svou práci, nabrat zkušenosti a potom se prosadit a otevřít si svůj obchůdek. Květinářství. Právě tam mezi růžemi a jasmínem potkala Alexeje, prince z mocného upírského rodu. Ale on byl jiný. Neopovrhoval lidmi, nemluvil s povýšeností jako jeho příbuzní. Díval se na ni jako na člověka, ne jako na poddanou. Navíc byl člověk jako ona. A ona v něm našla něco, co dosud nepoznala blízkost, porozumění, a nakonec i lásku. Valentina se zamilovala celým srdcem, bez podmínek. Byla připravená mu dát celý svůj život. Jenže pak přišla pravda. Zjistila, že Alexej se proměnil v upíra. Běžel za ní aby jí to řekl ale ona to nedokázala. Naprosto jí roztrhal iluze vejpul. Byla to rána, která jí rozbila na milion kousků. Najednou v něm neviděla toho kluka, kterého milovala nadevše ale to monstrum, které jí sebralo bratra a může ublížit i jí. Okamžitě utekla. Bez vysvětlení. Bez rozloučení. Ne proto, že by ho přestala milovat. Ale protože se bála víc, než si dokázala přiznat. Utekla ze země. Nechtěla ať jí hledá. Měla nahnáno z toho co udělá, jak on tak i ona. Po útěku z Valdorie se ukryla ve Feabluffu. Chtěla zmizet. Přestat být viděná. Začít znovu. Tam přijala práci jako komorná u mladého prince, který si získal její důvěru klidným chováním a respektem. Právě s ním teď cestuje do Illey země neznámé, možná bezpečné. Snaží se dýchat, znovu věřit. Ale hluboko v sobě si nese Alexejovo jméno nevyřčené, bolestné, živé. Vytesané do jejího srdce. A strach, že ho jednou znovu potká a že ho nikdy nepřestala milovat a že on, je stále ten upír. Ještě pořád se jí o něm zdá v těch nejhezčích a zároveň nejstrašidelnějších snech.