Minulost:
Narodil se krátce po půlnoci prvního podzimního dne toho roku. Jako prvorozený syn Lva a Katji Bondarenkových vyrůstal Tyberiy v klidném domě, jehož atmosféru utvářela vzájemná úcta a láska. Otec, pevný ve svých zásadách, ho učil důslednosti a odvaze převzít odpovědnost. Matka, jemná a vnímavá, mu předala citlivost k detailům i lidem. O několik let později do rodiny přibyla Zorya. Malá víla, která Tyberiyovi změnila svět. S příchodem sestry v sobě poprvé objevil vrozenou ochranitelskost a od té chvíle se jí nikdy nevzdal. Jejich poklidné dětství ale ukončila tragická autonehoda. Smrt rodičů přišla náhle a bolestivě, když bylo Tyberiyovi deset. Nechápal, proč. Všechno, co dřív dávalo smysl, se rozpadlo. Přesto ani tehdy neztratil úplně půdu pod nohama, protože Zorya byla pořád s ním. A on jí slíbil, že bude v pořádku. Oba se jich ujala teta Inna, matčina mladší sestra. Žena s pevnou rukou, ostrým jazykem a hlubokou loajalitou ke krvi. Nebyla mateřský typ jako Katja, ale držela slovo. To Tyberiy potřeboval. Pubertu neprožil bouřlivě. Naopak, dozrával s knihami, tabulkami, pozorováním a snahou porozumět světu. Věděl, že jeho úkolem není vynikat. A čím byl starší, tím víc se tahle role stala jeho druhou kůží. Když mu bylo osmnáct, Inna dostala nabídku práce v zahraničí. Tyberiy se nabídl, že převezme opatrovnictví své mladší sestry, a teta mu nechala dům i prostředky. Vzal na sebe plnou odpovědnost za chod domácnosti, za studium, za sestru. A dělal to bez stížností. Ke dvoru se dostal nenápadně, původně jen jako pomocná síla v archivu. Tam poprvé zahlédl princeznu Yelenu. Nezapůsobila na něj krásou nebo postavením, ale svým postojem. Ještě tenkrát ale netušil, že jejich cesty jednou povedou společně. Když mu bylo lehce přes dvacet, objevily se první nabídky. Díky jeho preciznosti, klidu a neviditelné, ale nezbytné práci, studijním úspěchům a diplomu z prestižní univerzity si najednou mohl vybírat. Ta nejzásadnější přišla z paláce, nabídli mu pozici přímo v úzkém týmu. Přijal ji s pokorou. V té době se Zorya rozhodla odejít z domova. Ne proto, že by musela, ale protože mohla. Tyberiy jí to dovolil. S hrdostí i bolestí sledoval, jak roztahuje křídla. Jejich pouto však nikdy nepovolilo a stále jsou v kontaktu. A od té doby… byl po boku Yen. Jako její stín, jako asistent. Doprovází ji také do Illey. Své city k ní, které dříve cítil, princezně nikdy neprozradil. Zůstává profesionální a zodpovědný.