Minulost:
Narodil se jako prostřední dítě, ovšem jeho dětství nebylo ani veselé, ani šťastné. Svého otce nikdy nepoznal a ani se ho nesnažil najít. Bohatě mu stačily příběhy, které mu jeho matka vyprávěla – tedy dokud byla ještě v pořádku. Pár let po narození nejmladšího dítěte stále chodila do práce a snažila se. Jenže to bohužel netrvalo dlouho. Pět dětí bylo na jednu ženu příliš. Snažila se jim najít otce, ale každá snaha vždy skončila rozchodem a útěkem do nového města. Nakonec se z každého muže vyklubal násilník, alkoholik, feťák nebo nevěrník. Postupně i ona začala propadat závislosti na alkoholu. Nejdřív pila jen proto, aby zahnala stres a smutek. Jenže časem se z toho stala nutkavá potřeba, kterou už nedokázala ovládat. On sám byl ještě příliš malý na to, aby chápal, co se s jeho maminkou děje. Jak to ale často bývá, alkohol v ní začal pomalu, ale jistě probouzet agresi. Zpočátku to vždy odnesli starší bratři – měli na rukou modřiny a jizvy. Všichni nosili otrhané oblečení a sotva měli co jíst. Občas nezbývalo nic jiného než krást. Když dva starší bratři odešli, jeho život se výrazně změnil. Stal se novým terčem – a vzal to na sebe s odhodláním. Pod sebou měl totiž ještě dva mladší sourozence, které musel chránit. Možná právě oni byli důvodem, proč navzdory bolesti zůstával vlídný. Nechtěl, aby viděli, že se děje něco špatného. Vždycky se snažil, aby měli alespoň trochu hezké dětství – v mezích možností. Když konečně dospěl a mohl se postavit na vlastní nohy, ani na chvíli nezaváhal. Na rozdíl od starších sourozenců nenechal ty mladší napospas matce. Zařídil, aby se jich ujali dobří lidé, kteří se o ně postarají s láskou. On se mezitím stal strážcem princezny, čímž si vydělával a mohl pěstounům pomáhat finančně. Během té doby se mezi ním a princeznou vytvořil zvláštní vztah. Zpočátku se mu do porušování pravidel příliš nechtělo, ale nakonec svolil a začal ji potají trénovat v boji. Měl z toho výčitky svědomí, ale dokázal to překousnout. K matce se párkrát potají vrátil, ale nikdy to neskončilo dobře. Vždy ho vyhnala s nadávkami. Přesto to nevzdával – kupoval jí jídlo, oblečení, platil poplatky. Jeho návštěvy ale omezoval na minimum. Jen se ujistil, že žije, a zase odešel. Svým mladším sourozencům o těchto návštěvách nikdy neřekl. Nechtěl jim kazit dobrý život, který vedli. A on byl šťastný – alespoň tehdy, když viděl, že šťastná je jeho rodina.