top of page
Tento web byl vytvořen v editoru webových stránek od . Vytvořte si svůj vlastní ještě dnes.Začít
.com



LEONORE WITFIEL KOM SEPTIMUS

Rasa: Dračí jezdec
Postavení: Funckionářka
Provincie: Avalon
Kasta: 2.
Věk: 26 let
Výška: 172 cm
Váha: 61 kg
Datum narození: 6.9.
FC postavy: Isabella Peschardt
Hráč: Andy
Rodinný stav: svobodná
Rodina:
Davian & Ulrike Witfiel kom Septimus - adoptivní rodiče
? Witfiel kom Septimus - nevlastní sestra
Runa & Izara Witfiel - nevlastní tety




Zájmy:
hra na piano
zahradničení
létání na Siscovi
čtení knih
Charakteristika:
Leonore byste si s její rodinou nikdy nespojili. Jakožto adoptované dítě není vzhledově podobná nikomu z nich. Tmavá pokožka a tmavě hnědé afro okolo hlavy z ní dělají někoho, kdo se odlišuje ve většině kolektivech. Přesto v tom ale časem začala vidět jistou výhodu. Je si svým vzhledem jistá a nenechá se rozházet žádnými poznámkami. A že jich za život slyšela hodně, převážně ve škole. Svou rodinu miluje a ani nevnímá, že do ní pokrevně nepatří. Se sestrou mají blízký vztah a rodičům důvěřuje ve všech ohledech. Je hodně klidná. Máloco jí rozhází natolik, aby se přestala ovládat. To by někdo musel zajít hodně daleko a nebo se navážet do její rodiny. Jinak ale vždy pečlivě volí slova a své názory dokáže velmi dobře schovat. I když si o vás myslí cokoliv, zvládne se na vás podívat laskavýma očima, které vás k jejím myšlenkám nepustí ani trochu. Právě tento klid, sebekontrola a dostatek jejího vzdělání v prostředí paláce byly jedny z hlavních ohledů, díky kterým dostala tu výsadu pracovat jako funkcionářka během následující Selekce. Je nadšená, že může dál nést odkaz svého otce a pracovat na postu, o kterém slyšela tolik příběhů. Chce dívkám předat nejen nudné vzdělání, ale i sebevědomí a spoustu věcí, co uplatní ve všech ohledech života. Hodlá být jejich kamarádkou a blízkou duší, ale zároveň zjišťovat co nejvíc informací, které by poté mohla předat Theovi. Ve volných chvílích se dál plánuje věnovat svým koníčkům. Umí hrát velmi dobře na piano a miluje zahradničení. Její pokoj je plný různých květin, o které se stará. Také zbožňuje volné chvíle u nějaké dobré knížky. Zároveň věnuje co nejvíce času svému drakovi Siscovi, který je jejím nejlepším přítelem.




Minulost:
Svou adopci si vlastně nijak nepamatuje. V její paměti to vždycky byli Davian a Ulrike - její milovaní rodiče. Přesto ten příběh ale zná jako kdyby si ho doopravdy pamatovala. Rodiče to vyprávěli tak často, že se jí to vrylo do paměti. Byla v dětském domově, kam jí odložili neznámí lidé a když se tam objevili Ulrike s Davianem, ihned se chytla za nohu Ulrike a už jí nechtěla pustit. Tehdy s nimi ještě domů odejít nemohla, ale jen krátce nato už s nimi cupitala do svého skutečného domova. A tak ho vždycky taky vnímala. Rodiče mezi ní a její nevlastní sestrou nikdy nedělali rozdíly a pro ní to bylo milované útočiště, kam se mohla schovat ať už se dělo cokoliv. Její máma jí toho hodně naučila už v dětství, kdy se jí ostatní děti smály kvůli jejím vlasům. Tehdy utekla za maminkou s tím, že chce vlasy jako má ona a ostatní okolo. Ulrike jí ale naučila vidět v sobě krásu a naučit se být si jistá sama sebou. Slyšela příběhy zase o jejím otci a o tom, jak se mu po letech postavila. Právě díky tomu byla její máma vždycky obrovská hrdinka. A ona chtěla být tolik jako ona. Takže své vlasy začala hned pár dnů po šikaně nosit s ještě větší hrdostí. Věděla, že nezapadá. Taky tušila, že vzhledově asi nebude zapadat nikdy. O to víc si ale nakonec přišla jedinečná. A zatímco máma jí učila, jak si být jistá a být sama sebou, táta jí zase začal učit způsobům a tomu všemu, co před lety předával účastnicím. V paláci se uměla velmi brzo pohybovat s jistotou a elegancí vysoce postavené mladé dámy, která měla velmi blízko ke královské rodině. Znala se dobře se všemi. Vždy měla za to, že je obyčejný člověk. Žádné magické schopnosti se u ní nikdy neobjevily. Vše se ale změnilo v sedmnácti letech, kdy na letní dovolené s rodiči objevila své dračí vejce. Hned věděla, co to znamená! Bude ještě více jako největší hrdinka v jejím životě. Ještě nikdy se tak urputně o nic jiného nestarala jako právě o své vajíčko. Když se dráček vylíhnul, pojmenovala ho Sisco. Vedle způsobů a etikety tedy začala i trénovat jako opravdový dračí jezdec, aby si vybudovala dostatek svalstva a naučila se dračí jazyk. A jakmile byl Sisco dostatečně velký, posadila se na jeho hřbet a začala lítat. Ten pocit ve vzduchu si zamilovala na první dobrou.
bottom of page