Minulost:
Hiroshi se narodil do láskyplné rodiny v okrajové části Hyrule, v klidné horské oblasti, kde nebe vonělo po borovicích a draci byli spíše legendami než skutečností. Jeho rodiče, laskavý otec s vášní pro astronomii a jemná matka s darem pro léčivé byliny  ho od mala podporovali ve všem, co si zamanul. A Hiroshi byl dítě zvídavé, tiché a snivé, ale zároveň s nečekanou silou v srdci. Ve svých deseti letech zažil okamžik, který mu změnil život navždy. Při jedné ze svých samotářských výprav do hor narazil na puklinu v zemi, ve které tiše spočívalo dračí stříbřité vejce. Ostatní by utekli. On zůstal. Pečoval o něj tajně celé týdny, dokud se nevylíhla Aomé. Malá, modrošedá dračice se zlatavýma očima. Od té chvíle byli nerozluční. Aomé byla jeho stínem, jeho vzduchem i jeho zrcadlem. Když mu bylo dvanáct, narodila se jeho mladší sestra Yuki. Okamžitě se stal jejím ochráncem. Nikdy k ní nepřistupoval jako k děcku, ale jako k rovnocenné duši. Nosil jí květiny, učil ji kreslit, a když plakala, zpíval jí ukolébavky na kytaru. I teď, když je dospělý a vázaný povinnostmi, snaží se za ní jezdit, jak jen může. Yuki je jedním z mála lidí, kterým ukazuje svou zranitelnost. Už v útlém věku se však začala projevovat Pika. Vzácná porucha, která se u něj manifestovala nutkavou potřebou konzumovat nepřirozené látky. Jako dítě žvýkal křídu, později uhlí. S podporou rodičů a díky vlastní disciplíně se naučil s tímto stigmatizovaným onemocněním žít. Získal silný vztah k bylinám, které mu pomáhají zmírnit projevy, a svou zkušenost přetavil v hlubší empatii vůči slabostem druhých. Po ukončení školy se zapsal do vojenského výcviku pro elitní jezdce. Přestože jeho tělesná stavba byla subtilnější než u většiny ostatních, vynikal strategií, přesností a především spojením se svou dračicí. Byl vybrán jako kandidát na nejvyšší pozici. Osobního strážce členky královské rodiny. A právě tady se jeho osud obrátil zvláštním směrem. O několik let dříve se ocitl ve večerním podniku v Kjótu, kde se setkal s krásnou, tajemnou ženou. Jejich rozhovor přetékal napětím, očima si říkali víc než slovy a noc skončila ve vlnách vášně, bez příjmení, bez otázek. Když pak byl přidělen do služby jako osobní strážce princezny, ztuhnul. Poznal ji okamžitě. Ty oči, ten úsměv… a ten šok v jejích očích říkal, že si vzpomněla také. Od té chvíle mezi nimi visí tichý nevyřčený závazek. Tajemství sdílené jen v pohledech. Hiroshi si svou funkci bere vážně, ale to, co cítí vůči princezně, je složitější. Je v tom respekt, obdiv… a něco, co se možná už dávno vymklo kontrole.