Minulost:
Narodila se za chladného, ale klidného rána v hlavním městě. Její příchod na svět byl tichý, avšak významný. Minimálně pro ty dva dospělé, kteří na jejím příchodě měli největší příčinu. Elinora je dcerou dvou výjimečných osobností. Alayny Addams, někdejší účastnice Selekce, majitelky celé sítě úžasných pekařství a duše spojené s královskou rodinou, a Elfricka Sereina, spisovatele s duší poutníka a jazykem ostřejším než meč.
Vyrůstala ve střídavé péče, a i když to může znít jako ten nejhorší možný osud, rozhodně to tak nebylo. Dny u mamky plynuly v rytmu pečené, klidu a laskavosti. Vůně chleba, čokoládových sušenek, teplá slova, rozhovory v kuchyni o všem možném i nemožném. Víkendy a prázdniny u otce byly jako stránky z cestopisného románu. Města, jazyky, trhy a nekonečné diskuze o knihách. Její otec cestopisec, uměl vždycky najít tu nejlepší společnost, a to i přes ten fakt, že se ho většina lidí trochu bála. Oba rodiče ji milovali a nikdy nenechali, aby jejich nesezdaný vztah vytvořil trhlinu v jejím světě. Narozeniny, svátky slavili vždy společně, rodinné chvíle byly posvátné. A bylo úplně jedno, že se nemilovali romantickým vztahem, neboť si byli přátelé i přes své neshody. Narodila se v královském paláci, takže časté návštěvy byli snad samozřejmostí. Její matka měla a stále má blízký vztah s královnou Lyrou, a tak se Elinora znala s královskými dětmi od útlého dětství. Nejmladší z královských dětí, Thalia, se Eli stala nejlepší přítelkyní. Postupně si našly společný jazyk, kterým mluvily jen ony dvě, zažívaly věci, které nikdo jich dvou nemohl pochopit, a i když se samozřejmě svým způsobem přátelila i s oběma princi, tak s jejich sestrou to vždy bylo speciální. Thalia je Elinořiným nejbližším člověkem mimo rodinu. Spřízněná duše. Přítelkyně, za kterou by bojovala ať by se dělo cokoliv.
Od útlého věku psala. Nejprve tajně, do notýsků, které měla schované pod polštář. Později veřejně, pod pseudonymem, v příbězích, které by měly zůstat zapomenuty, neboť to rozhodně nebylo úplně kvalitní čtivo. S každým dalším příběhem byla lepší a lepší, až na jednu její novelu narazila její matka, která ji přečetla jedním dechem… A potom, co se ujistila, že její dcera je opravdu ještě neposkvrněná, jí povzbudila v tom, aby psala pod vlastním jménem. Její příběhy jsou plné vášně, pohledů, co trvají o vteřinu déle, doteků na pomezí nebezpečí a něhy. Píše o lásce, o vášnivém sexu, toxických vztazích… Píše srdcem, které čeká, až ho někdo konečně rozbije tak krásně, že z něj vznikne další kniha.
A přesto… nebo možná proto, byla přihláška do Selekce nečekaná. A možná právě proto nutná. Důvody měla dva. Ten první byl prostý. Kde jinde by nalezla příběhy do svých knih, než při účasti v takové události tako byla tato? A ten druhý… Ten si nechávala pro sebe. Dokonce tak moc, že o něm nevěděla ani Thalia.