Minulost:
Daphne se narodila jako mladší potomek svých rodičů. V rodině na ní tou dobou už čekal starší bráška, se kterým už od dětství měla velmi blízký vztah. Byl pro ní takovým průvodcem životem. Vztah jejich rodičů byl krásný a vždycky tajně doufala, že něco takového zažije i ona. Do doby, než zjistila, že jejich časté výlety pryč nejsou na romantická rande, ale do manželské poradny a zavřené dveře jejich ložnice neznamenají společně strávený čas, ale spíše určité neshody. Viděla na nich, že se i tak mají rádi a snaží se, aby to fungovalo. Na jednu stranu jí mrzelo, že realita není taková jako v těch krásných knížkách, které měla tolik ráda. Na druhou stranu ale byla smířená už od puberty s tím, že i ty krásné lidské vztahy jednoduše provází problémy. A že se dají řešit. A za tuhle lekci je rodičům obrovsky vděčná, protože si díky tomu přijde jako realista, který nemusí žít v iluzi. Naučit se ovládat svou moc jí nikdy nedělalo velký problém. V tomhle byla spíše talent, který stačilo jen podchytit a dále ho budovat. Nikdy ale nepochytila talent svých rodičů. Mluvit veřejně před spoustou lidí, jako její táta, jí přišlo šíleně stresující. A zachytit ten správný okamžik přes foťák, jako její máma, taky moc neuměla. Focení si sice zamilovala a sama si pořídila vybavení hned ze své první výplaty z brigády, ale fotí pouze pro sebe, když vyrazí někam do přírody. Už odmala ale chtěla pomáhat druhým. Když dostala jako malé dítě svou první hrací sadu doktora, tak s ní ještě několik let prakticky spala. Stát se doktorkou byl její cíl a když získala přijímací dopis ze své vysněné vysoké, tak slavila ještě týden. Prakticky nebyla schopná mluvit o ničem jiném. Jenže v průběhu jejího studia přišla Selekce. A ona si pamatovala to vyprávění od rodičů, co všechno během Selekce zažili. Něco takového jí lákalo. Ještě ke všemu, když pro palác začal pracovat i její bratr. Takže se rozhodla vyplnit přihlášku a zkusit své štěstí.