Minulost:
Coco se narodila do rodiny, která byla na pokraji krachu. Její dětství bylo plné hluku, neklidu a strachu. Rodiče se neustále hádali a to nejen slovně, ale i fyzicky, což vytvářelo atmosféru neustálé napětí v domě. Její matka, ztracená ve své závislosti na alkoholu, nebyla schopná poskytnout jí stabilní a bezpečné zázemí. Otec se naopak topil v drogách a hazardních hrách. Ačkoliv si někdy od něj Coco vychutnávala momenty pozornosti a lásky, většinou si připadala opuštěná a ztracená v jeho chování. Hlasité hádky a zápasy mezi rodiči byly častým jevem. Když bylo doma nejhůř, Coco buď zmizela ven s ostatními dětmi, kde alespoň na chvíli zapomněla na realitu, nebo si našla útočiště u své "babičky". Tato starší paní, která nebyla její skutečnou babičkou, ale spíše ženou, která se stala její druhou matkou, byla pro Coco jediným stabilním bodem. U ní nacházela klid a útěchu, když se její vlastní rodina hroutila. Ve věku osmi let se stala věc, která měla pro Coco velký dopad. Její otec jednoho dne odešel ven a nikdy se nevrátil. Její matka, která byla v opilosti a ve svém světě, si to nijak zvlášť nevšímala, nebo jí to bylo jen jedno. Coco si na to začala dělat legraci až v dospělosti, když si řekla, že "byl to typický chlap, který odešel pro mléko a už se nikdy nevrátil." Po nějakém čase se ale ukázalo, že otec se nevrátil nejen kvůli tomu, že si vzal nějaké drogy nebo byl opilý. Šel totiž do herny a když vyhrál, jednoduše se rozhodl zmizet. Zřejmě si uvědomil, že výhru by musel nějak sdílet s rodinou a tak to vyřešil raději útěkem. Pro Coco to byl zlomový moment, kdy si začala uvědomovat, že její rodiče nejsou schopní jí poskytnout bezpečí ani podporu a že pokud chce něco ve svém životě změnit, musí si to vybojovat sama. Ve svých deseti letech se stalo něco, co Coco úplně změnilo život. Poprvé se probudila její vlkodlačí stránka, síla, která byla ukrytá hluboko v její krvi, o které ale nevěděla a ani nikdo v její rodině jí o ní nikdy neřekl. Ten den si nic nepamatovala, jen zmatek, divoký strach a nekontrolovatelný pocit, že se něco v ní zlomilo. Byla vyděšená, nevěděla, co se s ní děje. Změnila se nejen její tělesná síla a smysly, ale i emoce, všechno bylo intenzivnější, divočejší. V té době byla sama, bez rodičovské opory a s tímto tajemstvím si musela poradit po svém. Často se stáhla do ústraní, snažila se své schopnosti skrývat a hlídat, aby neublížila sobě ani druhým. Nakonec jí i s tímhle pomohla babička, která sehnala staršího vlkodlalka který jí nakonec vše naučil. Přesto byl tento aspekt jejího života pro většinu lidí tajemstvím, stejně jako její skutečné jméno. Léta plynula a Coco se naučila přežívat. Dny proplouvaly bez větších plánů, jen s jedním cílem, vydržet do zítřka. Věci doma se nezlepšovaly. Matka se pomalu ztrácela v lahvích a nezdálo se že by se to mělo zlepšit. V patnácti měla jasno, chtěla jít na školu, kde by se naučila něco pořádného, možná mechaniku a nebo něco podobného. Jenže sny bez peněz jsou jen vzdušné zámky. Jeden ze sousedů, který občas posedával na lavičce a kouřil starou cigaretu s pivem v ruce, jí jednoho dne řekl o baru, kam chodíval. Znali ho tam a prý sháněli pomocnou sílu. Dlouho neváhala, ne proto, že by se z té představy snad těšila, ale protože věděla, že jiná možnost prostě není. Do školy ji nevezmou bez příjmů a doma nic čekat nemohla. V baru dostala místo, oficiálně jen mytí nádobí, protože byla pod zákonnou hranicí. Ale co oči nevidí, to srdce nebolí. Rychle si získala důvěru, ne kvůli úsměvu, ale protože makala tvrdě, neptala se a nikdy nic neprozradila. A tak se z mytí hrnků stalo i nošení piv a postupně si ji pustili i za bar. Ze začátku jen čistila pulty a dolévala panáky, ale s časem si vysloužila své místo. Byla drzá, ale chytrá. Malá, ale rychlá. A v očích měla oheň, který nikdo z těch chlapů nezpochybňoval. Ti, co ji ze začátku přehlíželi jako "holku, co tu nemá co dělat", ji brzy začali respektovat. Uměla si je omotat kolem prstu, ale taky je uměla poslat do háje, když bylo potřeba. Jelikož když začala pracovat v baru, byla jen jednou z těch mladých, které občas dostaly nějakou nevyžádanou pozornost. A ačkoliv si vždycky věděla, jak udržet lidi na distanc svým šarmem nebo sarkasmem, brzo si uvědomila, že to občas nestačí. Muži, kteří sem chodili, byli nejen motorkáři, ale často i chlapci s tvrdou kůží a ještě tvrdšími názory. Někteří z nich ji brali pod svá křídla. Když začali vidět její odvahu, rozhodli se jí ukázat, jak se bránit, když to bude potřeba. Nešlo jen o naučení základů boje, ale o to, jak se stát silnější a nenechat se ovládnout strachem. V barovém světě, kde občas dochází k napětí a konfliktům, to byla jedna z jejích největších výhod. Naučila se nejenom základní techniky, ale také, jak číst lidi a vědět, kdy je čas na slova a kdy je čas na ránu. Dnes je Coco schopná nejen udržet si respekt ve svém okolí, ale také se bránit, když to přijde na řadu. Nejde o to, že by ji to bavilo, jde o to, že ví, že svět kolem ní není vždy fér a musí být připravená na vše. V baru to všichni vědí, každý ji má rád, protože nikdy nezradí, ale i kdyby chtěl, nikdo by se na ni neodvážil sáhnout. Pánové, kteří ji učili, ji nejen respektují, ale i chrání. Ale hlavně, ona se umí bránit i sama. Pokud někdo zkouší její trpělivost nebo ji vyprovokuje, je schopná si vzít zpět každou část svého prostoru. Chlapi z baru byli ti, kdo Coco naučili základy jízdy na motorce. A jak to tak bývá, když něco začneš dělat s opravdovým zápalem, rychle si na to zvykneš. Motorky pro ni přestaly být jen věcí, kterou obdivovala. Staly se její vášní, svobodou a způsobem života. Díky nim si nakonec pořídila svou první motorku, nebo spíš jí dostala k sedmnáctým narozeninám. Jednoho dne, když se projížděla po okrajích města a užívala si ten pocit volnosti, narazila na kluka, u kterého později zjistila že je princ Thimothy. Začali se spolu bavit, vyměňovali si názory na motorky, ale taky se prostě tak nějak začali poznávat. A když to tak šlo dál, objevil se okruh dalších lidí, kteří se k nim připojili až se z nich stala taková menší partička přátel, užívající si trochu dobrodružství na motorkách. Thimothy si později našel dívku, která se mu zdála být tím, co dlouho hledal. Coco byla ráda, že vidí svého přítele šťastného, i když to pro ni znamenalo, že se její vztah s ním trochu změnil. Ne ve špatném! Byla šťastná když byl on šťastný. Jenže pak přišel šok. Dívka, do které se Thimothy zamiloval, ho podvedla. Pro něj to bylo samozřejmě velmi bolestivé, pro Coco to bylo něco, co ji zasáhlo snad víc, než očekávala. Ten pohled na Thimothyho, jak se zhroutil, jak ztrácel důvěru v něco, co považoval za skutečné, ji roztrhal. Byla naštvaná. Na ni, na trochu i na sebe samotnou, na celý svět. A když Stellu znovu potkala, tu která mu tak ublížila, v zápalu hněvu a bolesti to skoro nevydržela. Pohled na ni ji rozčiloval do té míry, že by ji nejradši profackovala. Jen úcta k Thimimu a jeho přátelství jí ale zabránila udělat něco, čeho by později litovala. Místo toho ji nechala stát tam, kde byla a otočila se k ní zády. Po tom, co se stalo mezi Thimothem a Stellou, Coco už nikdy neviděla Stellu tak, jak dřív. To, co udělala, bylo pro ni neodpustitelné. Zrada a podvod, to byly věci, které si nikdy neodpustila. Dívka, kterou považovala za součást jejich party, byla teď pro Coco jen zrádkyní. O vztah s ní už ani neměla zájem. Stella už pro ni nebyla kamarádkou, natož členem jejich party. Pohled na ni ji rozčiloval a to nejen kvůli tomu, co udělala, ale i proto, že byla součástí všech těch krásných vzpomínek, které teď ztratily svou hodnotu. Ať už se to stalo jakkoliv, pro Coco byl tenhle pád důvěry definitivní. Ale ostatní členové jejich party? Ti byli jiní. Motorky, výlety, společné zážitky, to všechno jí stále patřilo k těm dobrým chvílím, které byla schopná si užívat. I když to teď mezi nimi vypadalo trochu jinak, s ostatními, kteří stáli při ní, měla pořád pevné spojení. Výlety na motorkách, víkendové projížďky a společné večery byly stále tím, co jí dávalo smysl. Užívala si chvíle s těmi, kteří byli loajální a kteří ji nikdy nezklamali. Cítila se silná v tom, že může dál jít svou cestou a držet se lidí, kteří si zasloužili její úctu a důvěru. Ať už se to týkalo motorek nebo čehokoli jiného, její vztah s ostatními členy party pokračoval bez větších změn.