Minulost:
Brennan se narodil ve stínu luxarské revoluce. Jeho první nádech tak nepřišel v klidu a teple, ale v tichém napětí tábora v horách, kde se povstalci v čele s potomky krále připravovali na nadcházející bitvu. V dalších dnech jeho rodiče, dračí jezdci, položili životy za myšlenku lepší budoucnosti. Lepší budoucnosti pro svého syna a všech obyvatel země. Zvolili stranu královských dětí a zůstali až do konce věrní plánu, který svrhl Desmonda. A zanechali po sobě jediné dítě. Malý Brennan je tak nedostal šanci poznat, natož si zapamatovat jejich přívětivé obličeje. Naštěstí ale nezůstal opuštěný dlouho. Vzala si ho do péče jedna z princezen, napohled chladná Hesia, jejíž rukou omotanou jedem padl vladařův drak. Byla chladná, ale ne bezcitná. Navíc stačila slíbit zesnulému příteli, že se v případě nouze o Brennana postará, a svůj slib dodržela. Společně s Elodie, elfkou s laskavou duší, Brennenovi nahradily to, co neměl šanci poznat. Také byl oficiálně přijat do vládnoucího rodu Le Feu a přidělili mu titul prince. V úctě k padlým rodičům, kteří v klíčových dnech revoluce sehráli role velitelů jedné z několika dračích letek povstalců. Vyrůstal jako princ, ale nikdy v přepychu. Dům jeho adoptivních matek stál na okraji hlavního města, na hranici domů a nespoutaných lesů. Elodie si tam vysázela vysněnou zahrádku a Hesia v okolí domu založila vlastní sbírku různých bylin a plodů. Od léčivých, po smrtelně jedovaté. Brennan měl pokoj s výhledem na jezírko a každý den dost prostoru k tomu, aby si utvářel vlastní obraz světa, daleko od dvorského chaosu. Do paláce docházel, když bylo potřeba. Kvůli formálním příležitostem, dvorské výchově, rodinným oslavám, návštěv členů rodiny. Ale nikdy se k tomu místu neupnul. Domov byl pro něj tam, kde večer voněla levandule z Elodiiny zahrádky. Jako malý byl někdy až příliš zvídavý, ale nenechal se snadno zmást. Naslouchal, pozoroval a učil se z chyb ostatních. Od obouch matek si toho mnoho přebral. Dříve trávil dlouhé hodiny s Ariane, dcerou tety Lydie a strýce Minata, a společně se učili pracovat s jedy, až znali zpaměti účinky různých bylin. A věděli, co se smí a co ne. Hesia k Brennanovi nikdy nebyla něžná, ale spravedlivá a pyšná. Měla radost, že se jejímu synovi v odvětví práce s bylinami tak daří. I Arianne ji těšila. Během dospívání začal hledat informace o biologických rodičích. Nestačily mu stálé řeči o jejich odvaze a hrdinských skutcích, chtěl s nimi sám navázat spojení. Proto se jednou potají vydal do lesů, kde kdysi stál provizorní tábor povstalců, a kam ho to už delší dobu táhlo. Toho dne sice Brennan žádné odpovědi nenašel, ale mezi mechem a popadanými stromy narazil na velké oranžové dračí vejce. Osaměle si tam leželo, jako by na něj čekalo. Pochopil, že se nejedná o náhodu. Bral to jako tiché gesto od rodičů, poslední dar. A když se z vajíčka vylíhl krásný oranžový dráček, pojmenoval ho Marbh. Pak spolu později nastoupili na akademii a zařadili se tak mezi dav dračích jezdců. Brennan tam byl jedním z mnoha, ale přesto byl vidět. Ne kvůli aroganci, ale pro disciplínu. Držel si strategický odstup, ale když promluvil, dávalo to smysl. Nehrnul se do bitev, pokud to nebylo nutné, ale nikdy neustoupil. Bojové schopnosti měl dobré a jedy ovládal výborně. Ale nejlépe mu šla strategie. Vojenská a diplomatická. Všímal si lidí. Pamatoval si, kdo co řekl. Věděl, jak klást otázky. A hlavně věděl, kdy mlčet. Když akademii dokončil, rozhodl se pro další studium. Zajímal se o historii, diplomacii a jazykové nuance. Nikdo ho k tomu netlačil, spíš podporoval. Jednoho dne se k němu dostal návrh o zasnoubení se s princeznou z Thundarie. Mohl to odmítnout, ale on souhlasil. Ne proto, že by chtěl slepě plnit očekávání, ale protože chtěl nejdřív danou dívku poznat. Takový sňatek by pro obě země mohl zajistit výhodnou spolupráci. Pokud by si však lidsky nesedli, měl v plánu sňatek zrušit. Měl své hranice jasně vytyčené. Sňatek bez porozumění pro něj neměl váhu. Do Illei, kde měla proběhnout Selekce, se vydal kvůli shledání se svou nastávající a poznání jiné země ve společnosti rodiny. Věděl, že ho tam budou ostatní sledovat, a že bude hodnocen. Prozatím necítil žádný tlak. Ale až nastane okamžik odjezdu, bude to pro Brennana velký výstup z komfortní zóny. Nebyl zvyklý každý den plnit povinnosti dvora.