Minulost:
Astrid se narodila jako prvorozená dcera mladému královskému páru Mory, králi Christianovi a jeho ženě Deyaniře. Příběh o jejich velké, avšak klidné lásce slyšela během dospívání, společně se svými několika sourozenci, mnohokrát, dokonce si byla jistá, že by již přesně dokázala napodobit intonaci i odmlky mezi jednotlivými větami. Nikdy ji ale neomrzel. Byla vděčná za rodiče, kteří k sobě chovali tolik lásky, že jí měli na rozdávání. Kam až její paměť sahala, nedokázala si vybavit jediný okamžik, kdy by se jimi cítila nemilovaná nebo nechtěná. Především toto pevné zázemí přispělo k jejímu relativně poklidnému dětství. Nebyla zlobivé dítě, nevyváděla, když nedostala, co si její srdéčko zrovna přála, a dokonce se už jako malá raději starala o své mladší sourozence. Velmi se jí líbilo, když vyhledávali její společnost, protože potřebovali s něčím poradit nebo pomoci. Jenže toto blaho netrvalo příliš dlouho a Astrid se postupem času začala dozvídat, jak odlišně je vnímána od svých sourozenců. První setkání s touto realitou přišlo, když dívce bylo asi nějakých 12 let a na bálu na oslavu jejích narozenin se zakoukala do jednoho stejně starého prince. Celý večer po něm s růžovými tvářičkami pokukovala, její vrozená plachost jí však bránila, aby s ním vůbec promluvila. Nakonec se po něžných slovech podpory od její matky odhodlala prince vyzvat k tanci. To na bálu přece dělali všichni. Když už se však nadechovala k oslovení, zaslechla, co si skupinka chlapců o ní povídala, přičemž nejvíce urážek měl na jazyku právě její “vyvolený”. Astrid tehdy zažila své první zlomené srdce a z bálu v slzách utekla. Od té chvíle si dívka začala více všímat, jak je na ní ve společnosti pohlíženo. Pohledy cizinců už nedokázala vnímat jinak než jako chladné, plné předsudků. Větší rána pro její sebevědomí ale přišla v okamžiku, kdy se dozvěděla o existenci sekce jednoho bulvárního plátku, který se zaměřoval na královskou rodinu, přičemž oblíbeným tématem byl především vzhled korunní princezny a její mdlé vystupování. Nedokázala si to nebrat k srdci a laskavá slova jejích rodičů jí nedovedla přesvědčit o opaku. Z obavy před krutou kritikou začala vynechávat každou akci, kterou jen mohla. Zatímco její rodina tančila na bálech, Astrid se učila na housle, nebo trávila čas v zahradách a sklenících. Jakožto zemní víla cítila odjakživa s přírodou velké souznění a v okamžicích největšího smutku sloužila jako její největší opora. Ačkoliv to mnozí pisálci v Moře nečekali, korunní princezna nakonec vyrostla do krásy. Jako by přes noc se najednou celý narativ v bulváru otočil a Astrid byla zasypávána chválou a komplimenty. Na akcích byla snad poprvé v životě žádána cizinci o tanec, každý princ i princezna jí nezapomněli sdělit, jak jí to ten večer sluší. Astrid však jejich slovům nevěřila, ani nemohla. Považovala je opět za pouhý krutý žert, který jí měl jen ublížit. Její trpělivost přetekla v moment, kdy ji po jednom tanci požádal ten samý princ, do kterého byla kdysi zakoukaná, o ruku. Facka, kterou si od ní odnesl, se stala velkým skandálem. Hned dalšího dne po tomto incidentu požádala své rodiče, aby jí našli ženicha, kterého uznají za vhodného. Princezna, která vždy toužila po stejné lásce, jakou k sobě chovali její rodiče, v ní přestala doufat.