Minulost:
Narodila se jako poslední dítě do bohaté a spokojené rodiny. Už do mala byla vedena k tomu, že nejlepší dárek, který může někomu dát, je její čas. Což neznamenalo, že by si nic jiného nedávali. Ale čím starší byla, tím víc si dávali jen drobnosti. Nepotřebovala od nikoho velkolepé dary, protože věděla, že to nic neznamená.
Její osobnost hodně tvarovali její bratři, přeci jen měla tři starší, a to hodně s dívkou zamává. Vyváděla s nimi všemožné kraviny, za které pak dostávala vynadáno, ale to jí nezajímalo. Milovala své bratry celým svým srdcem a stejně tak oni ji. Postavili se do role malých bodyguardů, kteří ji chránili za každou cenu. Někdy stačilo, aby se na ni jen blbě podíval a už si to s ním vyřídili. Pro celou rodinu to byla malá princezna.
Až ve škole si našla i holčičí kamarádky a pomalu objevovala jiný svět, než jaký znala doteď. Bez bojů, bláta, odřených kolen a rozbitých pus. Objevila svět módy, líčení, laků na nehty, kabelek a drbů. Nikdy nepatřila mezi holky, které by tohle vyloženě vyhledávaly, ale sem tam se nějaké informace hodily.
Čím starší byla, tím víc se o sebe začala starat a začala si všímat i kluků, ale jinak, než to dělala doteď. A jeden se jí líbil obzvlášť. Byl to kamarád jednoho z jejích bratrů, byl nádherný, vtipný a vždycky se k ní choval hezky. Ale…byla to pro něj jen mladší sestra jejího bratra. Četla v té době hodně romantických knih a neviděla v tom problém. Jenže čím víc se snažila se k němu dostat blíž, tím víc se on smál a odháněl jí. Až po nějaké době jí došlo, že mezi nimi nikdy nic nebude. Možná tomu hodně pomohlo, že si našel holku. Měla na něj tenkrát tak velký vztek. Nějakou dobu se té jejich partě vyhýbala, protože se cítila hrozně trapně.
Jednu dobu dokonce měla jednoho přítele, myslela si, že si pak ten předešlí kluk uvědomí, o co přišel. Spoiler, neuvědomil. Bylo mu to úplně jedno. Jakmile jí to došlo, tak se s tím klukem rozešla a zase byla na chvilku sama. Než si našla dalšího, chtěla najít lásku na celý život. Její rodiče to tak měli a ona to prostě chtěla taky. Jenže s nikým nevydržela dlouho, jakmile totiž našla nějakou špatnou vlastnost, která jí vadila, hned to ukončovala. Jeden kluk si třeba četl knížku a u toho jedl. Jak mohl? Druhý zase mlaskal, když jedl. Hrůza. Vždycky našla něco, co jí začalo vadit, a tak prostě odešla. Hledala toho pana dokonalého, spousta kluků jí řeklo, že hledá jednorožce a jí to bylo fuk. Proč by nemohla mít jednorožce?
Nebyli to ale jen oni, kteří jí tvrdili, že je moc velký snílek. Její rodiče na ni už od mala byli extrémně přísní. Kladli na ni vysoké nároky, co se studia a života týče. Bylo jasné, že jednou bude pokračovat v jejích šlépějích a bude právničkou. Věděla, že ji rodiče milují, ale teplo domova zažívala u své babičky. Ta si s ní hrála, ta jí podporovala, ta si s ní zpívala, malovala četla jí pohádky. Její rodiče byli často na cestách kvůli práci, neměli tolika času na děti a ačkoli ji zasypávali penězi, neuměli projevit své city. Nebo je spíš projevovali jinak, než by chtěla. Jejich výchova byla někdy dost cukr a bič, když měla dobré známky, jeli s ní na dovolenou a když dostala dva a hůř, byli schopni ji držet o hladu.
Postupně si zvykala, že jejich rodina funguje trochu jinak. Stačilo jí, že věděla, že ji mají nadevše rádi a i když jejich tresty byly někdy dost nepřiměřené nebo tvrdé, věděla, že z ní jen chtějí mít dobrou holkou, která bude mít budoucnost.
Jakmile vystudovala vysokou školu, její kroky směřovaly k rodičům do firmy, kde už měli místo její bratři. Práva jí vždycky bavili a byla ráda, že je mohla dělat i dál. Musela si ale své místo pořádně vydřít, protože ji všichni brali jako protekčního spratka. Nebyla tam ale jen proto, že to vlastní její rodina, ale protože byla dobrá. Měla občas pocit, že musí hodně bojovat, aby ji lidi brali vážně. Patřila do smetánky, a to jí bylo často vyčítáno, ona to ale nikdy neřešila. Ne dokud jí to nezačali říkat i její partneři, ne dokud jí to neříkalo celé okolí. Byla dobrá a štvalo ji, že to musí všem dokazovat.
Po dalším rozchodu začala opravdu pochybovat, že nějakého jednorožce najde. Buď byla chyba v ní nebo v chlapech okolo. Pořád věřila, že někde tam její vyvolaný čeká. Možná to byla naivní představa, ale bylo to něco, co jí ještě drželo nad vodou po všech těch pomluvách a pochybnostech, které se ukládaly v jejím srdci a dělaly šrámy v jejím sebevědomí.
A do toho se dozvěděla, že její babička je nemocná a to vážně. Nechápala jak, její babička byla silná žena, kterou nikdy nic neskolilo. Hlídala jí, když její rodiče odjížděli na pracovní cesty, zavedla jí do světa kamenů a talismanů. Byla tady pro ni a podporovala ji za každou cenu. Nemohla…nemohla o ni přijít.
Bylo toho najednou nějak moc, a tak se rozhodla poslat přihlášku do selekce. Ačkoli jí princ nikdy nezajímal, rozhodně to nebyl její jednorožec. Ale byla to možnost utéct ze života, který se začal vymykat kontrole. Musela udělat reset a možná opravdu najít kus samu sebe. Protože měla pocit, že tam uvnitř něco chybí.