Minulost:
Narodila se jako mladší ze dvou dětí do rodiny, která byla protkaná až děsivou, majetnickou láskou. Její matka, která byla ještě lidskou ženou, při porodu málem zemřela. Byla moc malá na to, aby si uvědomovala, co všechno ta noc změnila. Na pohledu jejího otce, na tom jak kolem našlapovali všichni zaměstnanci paláce. Necelý rok a půl po jejím narození se matka na pár týdnů stáhla z jejího života. Nepostřehla to, protože její otec a bratr se o ni starali jako o ten nejkrásnější smaragd.
Alexej pro ni byl vším. Tahala ho za jeho delší vlasy, smála se na něj, a když se matka vrátila, tak to pro ni nebylo traumatem. Neuvědomila si, co všechno se změnilo. Že už necítila teplo jejího těla, neslyšela tlouct její srdce, když na ní ležela. Pro ni to stále byla máma, táta a Lex. Její rodinka. Jak rostla naučila se vyslovovat celé Alexejovo jméno, a bylo to slovo, které jí nejčastěji splývalo ze rtů. Běhala za ním, otravovala ho, schovávala se za jeho nohou, když něco provedla. Byl jejím rytířem, o kterém četla v knihách. Její dětství bylo plné smíchu, lásky a dobrodružství v temném paláci, jehož temnotu si ani neuvědomovala.
Ten chlad, který vládl za zdmi jejího království, nevnímala. Až jako starší si všimla, že někteří lidé si jí prohlíží zvláštním pohledem. Probudila se v ní síla její matky, začala navštěvovat hodiny magie a učila se svou sílu ovládat. Vnímání světa měla pokřivené, jak je může být když vaše vlastní matka zavraždí vaší babičku, protože ji o to poprosí váš otec. Všechno temné a děsivé pro ni bylo normální, obvyklé a když byl někdo příliš optimisticky, okamžitě ho usadila.
Bylo jí všude plno, přitahovala k sobě pozornost, navazovala vztahy s ostatními, aby o nich zjistila, co nejvíc a nenápadně tahala za nikdy jejich vztahů. Milovala, když se k ní upírali všechny pohledy. Lásku vnímala jako něco, co může být toxické, vášnivé, závistivé, plné sexu, hádek… Všechny romantické filmy pro ni byli nesmyslné slaďárny, a když o ni poprvé projevil muž zájem, nechala se… Milovala se s ním, a pak ho využila, aby za ni dělal domácí úkoly do školy. Přišlo jí, že je to naprosto v pořádku. Trvalo to jen pár týdnů, než onomu chlapci někdo otevřel oči, a ona jen pokrčila rameny a rozloučila se, že pokud se s ní chce držet za ručičku, tak to je na špatné adrese. Viděla, že Alexej prožívá lásku úplně jinak, ale jeho verze jí přišla až moc sladká, nevinná. Nevyčítala mu ji, nedělala si z ní srandu, ale nikdy ji plně nepochopila.
Krátce po jejích osmnáctých narozeninách, se rodiče rozhodli uspořádat cestu po zemi, která měla být na výročí jejich vlády. Neskočila dobře. Stará nenávist rebelů se rozhořela a pomsta za smrt padlé královny, její babičky, se znovu přihlásila o slovo. Rodiče se k nim nedostali včas. Ona i Alexej byli zraněni. Sledovala, jak z jejího bratra uniká život, připravená rodiče prosit o to, aby ho změnili. Když se k nim dostali, Alexej byl mimo. Takový kousek od smrti. I když měla v ústech svou vlastní krev, nemohla ho nechat umřít, protože to kvůli ní byl na tom hůř. Bránil jí dokud mohl… A to ji zachránilo. Jediný pohled do očí jejích rodičů jim dal souhlas. I když nevěděla zda by to Alexej chtěl. Když byl proměněný uprosila je, aby změnili i ji. Nechtěla být jediná smrtelná v téhle rodině. Nechtěla, aby tím Alexej procházel sám. A zároveň chtěla být upírem.
Proměnili je. Když se probudila, přišla si živější než předtím. Slyšela zurčení potůčku, který byl kilometry daleko, měla pocit, že i barvy vidí jasněji než předtím. Na svých rtech cítila krev, a připadala si probuzená. Jakoby do té chvíle jenom spala. A i když cítila, že o něco přišla, měla za to, že dostala mnohem víc. Viděla, že její pocity nejsou sdílené. Alexej nevypadal tak nadšený, nevypadal tak… Něco v něm se změnilo. Napůl cítila, že to nechtěl. Po návratu domů, sledovala jak utíká za tou svou láskou, a doufala, že se vrátí stejný… Ale vrátil se někdo jiný. O pár měsíců později se rozhodla nastoupit na školu v zahraničí. Rodiče jí nechtěli hned pustit, Alexej také nesouhlasil. Ona si ovšem postavila hlavu, a necelý rok po proměně nastoupila do zahraniční školy. Tam potkala jeho. V temném, děsivém baru, ve kterém se k sobě tiskla polonahá těla. Od prvního okamžiku, co ho uviděla, věděla, že ho chce. Ukázala mu svou nejlepší tvář. Byla bezprostřední, skoro jako živá… Stačil jediný polibek, který jí věnovat, a naprosto mu propadla.
Celý jejich vztah měl velice rychlý spád. I když byla upírkou, měla v sobě stále ještě zbytky svojí živosti, čímž ho dostala. Rozcházeli se, znovu se dávali dohromady. Nikdy se po jeho boku nenudila, přesně tak to totiž měla ráda. Jakoby v tom byla nějaká magie. Jejich vztah trval rok, než ji požádal o ruku a ona souhlasila. Pozvala na návštěvu svého bratra a přemluvila ho, aby to rodičům neříkal.
Svatba byla rychlá, uspěchaná… Po svatbě ho vzala domů, aby ho představila rodičům. Zůstali tam několik měsíců, které byli stejné jako jejich vztah. Bouřlivé, neklidné, plné vášně, hádek… Rozhodně to nebylo nic harmonického. Každý měl jiný pohled na celý život, jejich vztah. Půl roku potom, co mu řekla ano, zmizel. Nikdo nevěděl je, nedalo se s ním spojit. O několik týdnů později bylo objeveno jeho auto, které bylo spálené na popel. Vypadalo to na nechutnou nehodu, která ho uvěznila v autě a ani jeho upíří schopnosti mu nepomohli. Uhořel… Nebo si to aspoň myslela, když pohřbívala prázdnou rakev, a plakala, jakoby to byl konec jejího života.