Minulost:

Dne 18.3. se v Prydainu narodila mladá královská dcerka. Její rodiče byli šťastní, vlastně šťastnější být nemohli, protože se už dlouho snažili o miminko a jejich snaha se nakonec vyplatila. Její matka ještě před ní byla jednou těhotná, ale pravdou bylo, že miminko ještě dříve než se narodilo zemřelo, což bylo dost psychicky těžké unést. A tak když se jim narodilo krásné a zdravé děvčátko, radost byla na místě.

Po osmi dnech byla malá princezna představenou jako korunní princeznou Zorayou Umi Zulu. Nakonec byla princezna položena do proutěného košíku, který měl přinést štěstí a byla potřena směsí vody, medu a pepře, která se musela udělat už v den jejího narození. Mělo to zapříčinit to, že bude mít šťastnou budoucnost. Následně se všichni shromáždění museli pomodlit k bohu Unkulunkuluovi, že jim přivedl nový, zdraví život. Celý tento rituál byl zakončen tím, že princezně dal král na ruku náramek, který jí měl před vším ochránit a stejně tak jako ona i on byl ve směsi vody, pepře a medu. Ještě v ten den jí její matka jakožto múza přísahala ochranu ve dne i v noci, i kdyby jí to mělo stát cokoliv.

Jak Zoraya rostla její matka se zdála být slabá. Nikdo nevěděl proč. Tiburon jediné co věděl byl fakt, že nikdy nechtěla nesmrtelnost. Nechtěla sedět a vidět to jak její milý umírá a ona přitom vypadat jako před několika lety.
Nastal den, kdy princezna slavila své šesté narozeniny. Byla to dost velká událost tak jako každý rok, i když na rituál narození to nikdy nemělo. Oslava se konala na královské zahradě, která je opravdu dost velká. Nikdy nechyběla hudba, ani rodiní příšlušníci. Dokonce ani nechyběli tradiční puff-puff, které princezna opravdu milovala. Okrem nich tam samozřejmě bylo také ale i jiné jídlo jako třeba awami, kapustové závitky atd.

Ale tato slavnost se neobešla bez zármutku. Královna i přes svou slabost, byla po dost dlouhé době nadšená. V jeden moment oznámila, že musí pro něco zaběhnout, ale už se nikdy nevrátila. Do paláce se vplížil někdo kdo byl proti královské rodině a někde sehnal perlový meč, kterým královnu ze zadu bodnul přímo do srdce. Když to bylo krály oznámeno, celá slavnost byla ukončena a princezna byla zavřena do svého pokoje do doby, než se to vše nevyřeší.

Když byla tato správa oznámena i Zoraye dost váhala co říct. Chtěla si své slova promyslet. Nikdy nebyla výřečný člověk a nehodlala mluvit pokaždé co si někdo pískne. ,,Otče je to smutná zpráva," řekla, což ostatní dost překvapilo. Snažila se držet se na nohou a zakrýt své skleněné oči. ,,Ale nahoře bude mamince určitě lépe," řekla opatrně. ,,Dívej na oblohu! Určitě se z ní na nás dívá. A dokonce jí odkázala i obarvit!," řekla a ukázala na oblohu, na které byli červánky. Možná i díky tomuto má tam ráda přírodu. Protože jí to její matku připomíná.

Ale neuplynul pořádně ani měsíc a po králově boku se objevila nová žena. Byla krásná, to se muselo nechat. Měla splývavé černé vlasy, které jí sahaly skoro až po konec páteře. Její jemný vzhled však doplňovali světlé modré oči a plné, jemně růžové rty. Ale Zoraya si jí neoblíbila. Zdálo se jí to zneucivé.

Ale čas plynul a Zoraya rostla. Lidi jí měli rádi, a obdivovali její pozitivitu a milou duši.

Ale Shanika měla nějaký problém. Možná si to ani neuvědomovala, ale princeznu shazovala. Její "rady" ohledně toho, že by měla zhubnout, aby byla hezčí nebo žeby mohla zkusit něco a tamto jí moc nepřinášelo. Jednou se to dostalo do bodu, kde spadla do anorexie. A i když to ze začátku opravdu nešlo poznat, vše se časem dokreslilo. Její otec a dokonce i Shanika se snažili jí co nejlépe pomoci a jelikož jí v té době bylo pouhých devět bylo to dost obtížné. Ale všechno se nakonec zvládlo. Ve svých šestnácti z toho byla venku. Je fakt, že v tom muselo hrát roli i dost zdravotníků a ostatních odborníků, které si museli pozvat z jiných zemí, jelikož u nich jich byl nedostatek. Ale byli rádi, že je zase zpátky, tak usměvavá jako vždy.

Čas plynul a ona se snažila se se Shanikou nějak vycházet. Věděla, že vztah mezi nimi asi nikdy nebude nejlepší a nejlevnější, ale za snahu to stálo. A to velmi.

Co se jí samotné týče už nějaký čas si všímala jak je na tom jejich země. Snažila se otevřeně komunikovat se svým lidem a chtěla aby jí řekli vše co mají na mysli. Chtěla zjistit jaké mají představy. Jak by si přáli aby jejich země vypadala, co by změnili, co by naopak nechali a možná i přidali. Všimla si i problémů v kategorii zaměstnání a podle lidí za posledních několik let měli největší nezaměstnanost. Několik let už se to snaží řešit a i když se občas posunou malinkými krůčky může to alespoň trochu prospět.

A pak se objevila možnost při které by se mohla podívat do nové země. V Illey probíhala selekce na kterou ona i mnoho dalších zahraničních hostů byla pozvaná. Moc nad tím neváhala, jelikož tam chtěla. Chtěla vědět jak vypadá vyspělejší země. A taky chtěla vidět ostatní, samotný průběh selekce a vše jí lákalo jakoby byla zpátky malé dítě. A nakonec i se souhlasem rodičů svou možnost s radostí příjme. Mohla to být nová zkušenost do života a mohlo jí to zase naučit něco co by mohlo jejich zemi pomoct.