Minulost:

Zacharias Cameron je jméno malého miminka, které přišlo na svět 15.9. uprostřed noční bouře. Narodil se majitelům sítě hotelů, Cameronovým, kteří byli v té době již vyhlášení svou dobrosrdečností a láskou k přírodě. A tím, že byl Zacharias jejich první dítě a taktéž syn, a tím bylo automaticky řečeno, že celou síť zdědí.

Čas plynul a Zacharias vyrůstal v krásném rodinném zázemí, kde mohl mít skoro vše co si přál. Ale toho zrovna nebylo moc. Ačkoliv mohl mít cokoliv, vlastně toho nikdy tolik nechtěl. Držel si jakousi svou skromnost. A to i přesto jak malý byl.

O tři roky později jeho matka znovu otěhotněla, ale už od prvního momentu to neneslo nic dobrého. Celých devět měsíců jí těhotenství přinášelo hodně velké bolesti a to nejen po fyzické stránce. Ale když se dozvěděli, že znovu čekají chlapečka, snažila se všechno silně zvládat. Opravdu se v tu dobu se vším snažila poprat, ale moc hezkých věcí jí to nedoneslo. Když se blížil její termín všichni byli v dost velkém očekávání. Ale když se na svět dostal ten nevinný uzlíček nedokázala zadržet své slzy. A to nebyli slzy štěstí, ale naopak zármutku. Bylo jí řečeno, že se maličký uzlíček nevyvinul tak jak měl a tak se mohou pokusit udělat cokoliv pro jeho záchranu, ale s tím, že je malá pravděpodobnost, že přežije. Ještě před všemi možnosti chtěla svému druhému synovi dát jméno, aby kdyby se stalo to nejhorší nebyl v jejich paměti zapomenut. Ona i s otcem se shodli na jméně Everett, které znamenalo sílu, u které si byli jistí, že jí bude moc potřebovat. A i přeš všechnu snahu doktorů, a i přesto jak nadějně to s ním vypadalo byl jeho život o hodinu po porodu ukončen. A vlastně to bylo docela z ničeho nic.. jednoduše jeho srdce přestalo sloužit.

Jeho rodiče se rozhodli, že chtějí jeho tělíčko zachovat a jelikož už v té době věděli, že by se z něj později stal vlkodlak chtěli ho dát na přirozené místo. Les.

V té době malý Zacharias moc nechápal co se děje. Vlastně to ani moc chápat nemohl, ale když mu bylo řečeno, že je jeho bráška anděl, který bydlí v nebi, docela se mu to zalíbilo. ,,A koukneme se za ním?," zeptal se na což mu bylo řečeno, že někdy určitě ano. Je pravda, že by se lhát nemělo, ale toto až tak daleko od pravdy nemělo. Sice upravené, ale přece jen Zachy byl malinkatý.

O rok později přišlo nové překvapení a to znovu otěhotnění jeho matky. Dost známých se o ní a její miminko dost bálo, kvůli poslední události, ale tentokrát vypadala o dost lépe než předešlé těhotenství. Dokonce se zdála být i zdravá jak rybička.

A tak, když Zachymu bylo pět let přibyla do jeho života sestřička. Ta dostala jméno Bloom. ,,Budu tě chránit!," řekl jí vlastně už poprvé co jí uviděl. Už od malička spolu měli úžasný sourozenský vztah, o kterém by si mohlo několik desítek lidí nechat zdát. Ale on byl ten, který dělal všechno proto, aby pro ní mohl být vždy tou první volbou, když se něco stane a chtěl jí ukázat, že on nikdy nebude tím kdo před ní zavře dveře. Ale naopak jí vyslechne i s medvědím, nebo spíše vlčím objetím.

Jediné co se ale ani jednomu z nich nikdy nedostalo bylo vzdělávaní ve škole jaké mělo dost jiných dětí. Jejich vzdělání bylo soukromé s těmi co nejlepšími učiteli co šly. Bylo jisté, že si nemohli dovolit úplně učitele za milióny, ale i tak se snažili najít ty co jejich děti naučí vše potřebné.

A pak nastal den, kterého se Zacharias vlastně dost obával. Byl to den jeho desátých narozenin a už od rána byl dost nervózní. A i když jeho sestře v té době bylo pět dokázala poznat, že je s ním něco v nepořádku a tak ho už hned po tom co se probudila šla obejmout. A vlastně možná i to byla jedna z věcí, které po ránu potřeboval.

Čas dne D, upřesněněji V plynul a Zachy se ho snažil si co nejvíce užít. Když se blížil večer jeho otec řekl jeho matce ať vezme Bloom a jdou si hrát. Mezitím vzal svého syna za ruku a vedl ho dál do lesa. Dál od lidí, tedy především. Snažil se ho uklidnit, že o nic nejde a že mu věří. Minuty plynuly a zdali se být jako hodiny. Zachy si nervózně ukusoval nehty a čím větší tma nastávala tím se klepal více. ,,Nic to nebude," řekl mu jeho otec a položil mu svou ruku na rameno.

Z ničeho nic začal těžce oddechovat. Do jeho těla se dostavila vlna bolesti, která se čím dál více stupňovala. Snažil se držet bolest za zuby, ale čím více se snažil tím byla větší. Netrvalo dlouho, než lesem rozezněl křik. Bolestivý křik. A najednou vše utichlo. Teda skoro. Najednou před starším Cameronem stál vlk, který na něj cenil zuby. Zacharias se cítil jakoby se vůbec neovládal. Slyšel kolem sebe více věcí než normálně a taky cítil více pachů. Teda nejspíše. A ta bolest začala trochu odcházet. Ne všechna, ale pomalu ano. Opratrně se blížil ke svému otci, ale nebylo to přátelské. Vrčel na něj a vypadalo to, že na něj každou chvilku skočí. ,,Já vím, že to jsi pořád ty Zachariasi. Nenech ovládnout svou vůli," řekl a opatrně od něj odstupoval. Ale nevypadalo to, že by to moc pomohlo. Po chvilce se Zacharias olízl a pořád držel svůj pohled na něj. Dokázal logicky uvažovat, ale ve vlčí formě a v té byl jediný cíl zaútočit. Ale dříve než to stihl se před něj postavil vlk o něco mohutnější, celkově o dost většího růstu. Ale to se vlkovi moc nelíbilo a tak po něm skočil. Jeho otec byl ale dost při smyslech a dříve, než mu dokázal nějak hodně ublížit srazil ho na zem pod sebe. Tlapami se ho snažil držet a ačkoliv si z toho odnesl dost škrábanců, mohlo to být ta nejlepší věc, kterou pro něj udělal. I když spíše vypadali jako dvě peroucí se děti. Akorát v trochu drastičtějším směru.

,,Vytrénuji tě tak, aby si se dokázal ovládat," řekl jeho otec, když se konečně vraceli domů. Nevypadal zrovna dvakrát nejlépe, jelikož jeho oblečení bylo umazané a na některých místech dokonce i roztrhané. Ani Zachyho oblečení nebylo v nejlepším stavu, ale byla to věc se kterou se muselo alespoň částečně počítat.

Následujících několik let se snažil jeho otec svého syna vytrénovat tak, aby se dokázal ovládat, ale také aby se mohl proměnit na svou vlčí podobu kdykoliv bude potřebovat. Pět let ho trénoval a pak nastal den jeho sestry. Jejich otec si přál, aby u toho byl i on. Ačkoliv Zacharias nebyl ještě úplný profesionál, určitě byl za těch pět let o dost zkušenější, než Bloom a tak jí mohl hodně věcí předat. Z vlastních zkušeností.

A pak léta plynuly a na něj čím dál více začali doléhat povinnosti, které jakožto budoucí majitel měl, je střídali nevinné, krátké románky s nejrůznějšími dívkami. Ty románky pro něj byli kořením, zábavou v povinnostech, o kterých nikdo nemusel vědět. A dokonce ani ti lidi, kterým slíbil, že jim řekne všechno, jako byla třeba jeho sestra.

A také jak čas plynul, zdálo se mu, že jsou si vzdálenější, než si byli vždycky. Už za ním ani tolik nechodila, mohlo to být i kvůli jeho povinnostem ohledně hotelů, ale na jednu stranu ho to dost mrzelo.

Když oslavil své devatenáctileté narozeniny, jeho otec se ho rozhodl vyslat do hlavního města. Chtěl aby si i jeho syn odzkoušel jaké to je zařizovat schůzky s lidmi, kteří by mu mohli nabídnout do budoucna sponzorství. Chtěl ho naučit, že vést hotely po Illey není jenom cesta růžovou zahradou, ale že to nese dost povinností. A i přes některé jeho protesty se s tím nějak smířil. Vlastně Zachymu ani moc nic jiného nezbývalo.

Věděl, že cesta do hlavního města nebude jen tak na odbočku a bude se tam muset nejméně tři dny zdržet, což se mu moc nelíbilo, ale jiné řešení nebylo. Už jenom kvůli cesty.

Když přišel na schůzku, docela ho překvapilo chování ostatních. Byli to milý lidé, kteří se mu snažili vysvětlit jak by oboum stranám spolupráce prospěla. Někteří lidé ho doopravdy svými nápady uchvátili, protože některé byli doopravdy prospěšné. A dokonce se to i dost zdrželo, protože mu někteří dávali rady k tomu jak všechny hotely udržet. A vlastně mu to ani nevadilo, protože tam neměl nic moc co dělat. Sice věděl, že se to dá krásně projít, ale do toho se mu až tak nechtělo.

Po skončení se rozhodl, že by to po nějaké době chtělo další zábavu. A jeho představy se naplnili jakmile uviděl klub. Docela mu to hrálo do karet a tak se rozhodl to tam jít prozkoumat. Chtěl vědět, jestli budou jiné než jak je znal a vlastně ho i docela překvapili. I ve výběru nápojů. Chtěl zkusit nějaké zdejší speciality, které v jeho provincii nebyli, ale fakt, který mu už tolik nedocházel bylo to, že to je o dost silnější alkohol. A nebo možná docházelo..

Najednou se u baru objevil podobně starý muž. Vlastně si o něm Zachy pomyslel, že je docela pěkný. Tedy na první pohled. A nejspíše to co je přivedlo ke konverzaci byl jeho upřený pohled, kterého by si všiml snad i slepý. Možná za to mohli i jeho vlkodlačí smysli.. neodráželi se náhodou i v očích?

Jak spolu tak mluvili vlastně mu připadal docela dost zábavný. Všechna jeho slova hltal. Možná až moc. Vyslechl si jeho historky, které obdivoval. Poslouchal jak žije v moři a on mu naoplátku vyprávěl jak žije on. Jakou má rodinu a tak dál.

Za ten večer i několikrát tančili. Šlo na nich vidět, že se dost baví a Zachy si zase na nějakou dobu připadal volný. Dokonce se rozhodl i jeho drinky dát na svůj účet. Vlastně v tu dobu byl tak trochu zblblí. Vlastně trochu hodně. Byl by schopný vlastně zaplatit za každého kdo by ho v tu chvíli ještě více okouzlil.

Jakmile se dostal na svůj propůjčený pokoj, první co udělal byl fakt, že prodloužil svůj pobyt v hlavním městě. A pak ještě nějakou dobu hledat onoho muže, tedy vlastně Xaviera všude možně kde mohl. Jakmile ho našel, nebo alespoň si myslel, že ho našel kontaktoval ho.

Od té doby se snažili a vlastně i začali scházet. A jejich schůzky se každou měnili, což se nakonec změnilo na vztah. Sice skrýtý před světem, ale stalo se tak. Ale fakt, který nebyl tak milý bylo to, že Zacharias byl dalšími a dalšími schůzkami více zabouchnutý. Vlastně si připadal jako puberťačka, která objevila svou první lásku. Ačkoliv to první láska nebyla. Spíše šlo o to, že už od první chvíle šlo docela poznat, že Xav nebyl na žádné dlouhodobé vztahy.

Takže jakmile své city popsal Xavierovi, nedostalo se mu pochopení, ani opětování. Jediné co tak nechápavý pohled se slovy naznačujícími, že není nic jiného než obyčejný blázen.

To ho dost ranilo, ačkoliv s tím napůl počítal, a možná více ho ranil i fakt, že s ním ukončil všechen kontakt. A i přes všechnu jeho snahu na nic nereagoval.

Ale to nebyla věc se kterou se chtěl chlubit a tak se rozhodl jí nechat v hlouby duše a snažit se dělat jakoby se nic nestalo. Jeho hlavním privilegium byla jeho sestra, které se chtěl znovu začít věnovat tak moc jako vždy.

Ale ta mezitím objevila to na co přijít nikdy neměla. Jejich bratra. Nebo spíše jeho úmrtí. Vyčítala Zachariasovi to, že jí to nebyl schopen říct a dost dlouhou dobu se mu nebyla schopna podívat do očí.

A najednou se oba měli postavit na nohy a vydat se do Avalonu na selekci, aby si mohli najít další sponzory, či jenom zjistit jak lidé jejich hotely hodnotí. Samozřejmé se o trochu více očekávala Zachariho přítomnost, jelikož on byl dědicem, ale to nemělo brát nic na autoritě jeho sestry. A ačkoliv byl první dost na vážkách o tom zda tam chce, dostal se k tomu, že to asi bude nejlepší. Přece jen možná pochytí i nějaké ty rady k tomu..