Minulost:
Xavierův rodinný život nezačal úplně slavně. Vlastně do dnes neví, kdo jsou jeho rodiče, či jak se vlastně vykotil na jednom z mnoha břehů poloostrova území Wysterie. Není jasné, co se stalo, zdali ho jeho rodiče opustili nebo zda si pro ně přišla smrt dřív, než stihli mladého chlapce zaopatřit. Jeho adoptivní matka spekulovala i o tom, že chlapec mohl být unesen od své rodiny, ale nikdy to nedokázala prokázat a ani náhled do jeho mysli nepomohl, jako by vzpomínky ani nebyly anebo je chlapcova mysl pohřbila hluboko kam ani čarodějky nedosáhly. Když ho našli, bylo mu okolo čtyř let a byl sám na pláži kde nejspíš hledal jídlo. Věděli, že se tam jedna siréna nacházet musí, místním rybářům občas mizely úlovky a mívaly potrhané sítě, dokonce jednomu zmizela i svačina, jediné, co viděl byla dětská ruka s jeho sandwichem mizející ve vodě. Autority se snažili vypátrat jeho původ, ale po jeho rodině nebylo stopy. Nikdo malou sirénu nepohřešoval, a tak na nějakou dobu pobyl v sirotčinci. Vadila mu země a nikdy s ním nezacházeli zrovna laskavě. Pro zaměstnance byl predátor a on jim nepomáhal tím, že se nebál je kousnout nebo poškrábat v horším případě do nich pustit proud. Nikdo si nedal tu práci, aby chlapce aspoň vyslechl a pokusil se mu pomoct, vždyť měli na starost mnoho dalších, a hlavně jednodušších dětí na péči. Bylo pro něj těžké najít rodinu, málokdo si chtěl do domu vzít stvoření, které je mohlo jednoduše zranit. Pravda byla taková, že pod syčivou a nepřátelskou slupkou se skrývalo jen poděšené dítě, které zoufale chtělo někam patřit a zažít trochu lásky. Litoval pokaždé když si ho nikdo nevybral, nemohl za to, že se bál doteku cizích a mnohdy ani nechtěl být agresivní, ale neuměl se chovat jinak. V šesti se mu povedlo prvně utéct, a tak následovala jeho série útěků. V osmi znovu utekl, bohužel ta noc se mu skoro stala osudnou. Byla už zima a malá siréna, která sotva dokázala ovládat svoje schopnosti natož aby věděla o svých slabinách se snažila jakýmkoliv způsobem zahřát nebo aspoň najít něco k snědku. A tehdy se jeho svět změnil. Objevila ho postarší čarodějka s laskavou tváří a velkým srdcem, které zelo prázdnotou po rodině. Joline Becket bohužel nikdy neměla šanci mít děti a když uviděla zmrzlého chlapce mezi odpadky, jakkoliv to zní vtipně, ihned se zamilovala. Vzala ho k sobě, a tak trochu mu zachránila život. Vyléčila ho a malý chlapec prvně zažil hřejivý dotek. Jolene byla trpělivá, a i přes to, že jí chlapec od sebe odrazoval, tak se o něj starala jak nejlépe uměla. Zprvu ho jen krmila a jemně na něj mluvila, než si na její společnost zvykl tak moc, že jí dovolil ho pohladit, následovalo obětí a potom jí pověděl i svoje jméno. Jolene si ho vzala do opatrovnictví a následně ho i adoptovala. Její neochvějnost se jí vyplatila a ten malý vyzáblý ďáblík, co se nebál kousat, škrábat a se kterým mnohdy vychovatelům nezbylo nic jiného, než mu zacpat pusu se změnil ve velmi hodné a milující tiché dítě. Dostal vlastní pokojík a čarodějka ho zahrnovala láskou a péčí. Neměla na rozdávání a život s chlapcem byl v provincii těžký, proto se přestěhovala za svým dobrým přítelem do Eriolus, jednoho přímořského městečka, kde se hojně vyskytovaly sirény a kde mohli začít nový, lepší život. A tam u zmíněného muže poznal svého nejlepšího přítele. Ta rozpustilá ohnivá víla, která byla jednou nohou v malérech a druhou v problémech se ho nebála a on k němu brzy přilnul tak jako ke svojí matce. Xavier ho následoval jako ocásek, každý den si spolu hrály, a to tiché nenápadné dítě kterým byl, bylo kolikrát slyšet pištět a smát se až na druhé straně města. Když nepobíhal nebo nebyl u Runa doma, pomáhal matce doma nebo v jejím malém květinářství. Miloval jejich obchod a už od začátku snil o tom, že v něm bude jednou prodávat a vést ho. Ale osud mu to nedovolil. Jolene onemocněla a vlivem rostoucí chudoby už nemohli obchod udržet. Obchod se zavřel a Xavier měl co dělat, aby s penězi, co jim zbyly vyšel. Proto hned po dostudování střední oba nastoupili s Runem do služeb paláce přes známost Runova otce.