Minulost:
Narození Thobiase a jeho dvojčete by se dalo popsat jako takový malý zázrak. On a jeho bratr Caleb se narodili jedné deštivé noci, kdy bylo špatně snad vše, co jen mohlo. Nejen, že jejich matka byla vysílená po nečekaném boji, ale navíc rodila v domácích podmínkách. Bylo proto velikým štěstím, že se oba chlapci narodili zdraví. Tak nějak se předpokládalo, že děti podědí rasu po rodičích. Už od malička bylo vidět, že Caleb měl vždy blíže k technice a mechanice, zatímco Thobias se vyžíval v umění. Nebylo proto žádným překvapením, když se potvrdilo, že Caleb bude vílou technologie po svém otci, zatímco Thobias vílou hudby po matce. Ta na něj byla už od malička velice pyšná. Vedla ho cestou umění, učila ho hře na hudební nástroje a snažila se mu předat veškeré své znalosti. Byla totiž známou muzikální zpěvačkou. I přes to, že jeho bratr trávil většinu času naopak s otcem, se chlapci nikdy neodcizili. Ač si jako jednobuněčná dvojčata nebyli ani příliš podobní, byli na sebe dost vázáni. Učili se společně létat, hráli si, dělali problémy. Asi podobně jako u všech sourozenců. Dokonce, i když si každý z nich vybral jinou střední školu, nic se nezměnilo.
Až ve třetím ročníku, když se Thobias přidal do školní kapely, kde byl velice úspěšný. Stal se ve škole velice oblíbeným, ovšem na Caleba se nahlíželo jako na nudného šprta. Právě kvůli tomu mezi chlapci začaly lehké potyčky. V tu dobu se také jejich rodiče rozvedli. Thobias zůstal doma se svojí matkou, ale jeho bratr se s otcem odstěhoval. Pro všechny to byla velká rána. Chlapec si nechtěl připustit, že ho odchod zabolel. Začal proto lehce vyvádět. Vymetal večírky, vysloužil si pověst sukničkáře a kolovaly dokonce i nějaké drby o užívání omamných látek. Rychle však pochopil, že pokud nechce pohoršit dobré jméno své rodiny, bude se muset zklidnit. Díky jejich poměrně vysokému postavení ve společnosti se na ně, v tu dobu, vrhli novináři jako supy. Thobias z toho však nějakým zázrakem vykličkoval a vše se poměrně rychle uklidnilo. Ve dvaceti ukončil studium vysoké školy a začal se živit jako umělec. Zpíval v barech, dělal předskokana některým koncertům, jednou dokonce vystupoval i přímo v paláci a čas od času prodal nějaký ten obraz. Na to, že se v podstatě flákal, se neměl vůbec špatně. Po nějaké době se přidal do rockové hudební skupiny jménem “Avalon wrecket”, kde se stal hlavním zpěvákem. Sice nebyli zatím nijak slavní, ale pár svých fanoušků měli a s tím byl Thobias poměrně spokojený. Také se opět dostal do aktivního spojení se svým bratrem, který žil v jiné provincii. Dalo by se říct, že mu v životě v podstatě nic nechybělo. Byla tu však jedna věc, která kdyby praskla, mohla úplně zničit jeho kariéru. Čas od času se k němu totiž, od jeho dobrého kamaráda z nižší kasty, dostaly nějaké prášky či jiné látky, které Thobias za určitý poplatek poslal dále. Velice si však hlídal, komu a za jakých podmínek materiál dává. Byl to jeho boční přivýdělek, o kterém vědělo jen pár nejbližších. Chlapec jednoduše tak nějak proplouval životem bez větších potíží a jen čekal, co si pro něj osud připraví.