Minulost:
Před pár sty lety se významnému královskému páru, který už vládl opravdu hodně let, narodila sladká holčička, jejíž narození oslavovala celá země, neboť královský si dal s příchodem potomka opravdu načas, až to chvílemi vypadalo, že žádný následník trůnu nebude. Ten následník se však narodil a byl to analys po svém uznávám otci. Pokud si představíte princeznin život jako v pohádce, jste na omylu. Tedy aspoň u téhle princezničky. Od dob co si pamatuje byla vedena k tvrdé disciplíně a připadala si jako zavřená ve věži. Nikdy nemohla nikam cestovat. Často bylo prakticky nemožné vystrčit nos z paláce, i kdyby za sebou měla armádu všech strážců. A důvod byl prostý - rodiče se o ní příliš strachovali. Její matce bylo oznámeno že po tak krutém a bolestivém porodu už nebude moct mít žádné děti, a tak se musela jediná dcera pečlivě hlídat. Pro samotnou Stellu tohle však bylo peklo. Měla pocit, že je vyřazena ze společnosti. Musela mít osobního učitele a její život byl neskutečně nudný. Jejími energetickému srdíčku, které chtělo poznávat místa a lidi tohle opravdu nevyhovovalo. Její život vedl tuhle nudnou rutinu až do jejích osmnácti let, kdy využila toho, že nad ní rodiče přestávají mít všechnu kontrolu a roztáhla křídla. Princezna se náhle začala mnohem více objevovat ve společnosti a konečně si na nacházela nové přátele, ne jen nudné dvorní dámy. Společnost jí milovala a ona milovala být mezi lidma. A s poznáváním nových lidí přichází také zamilovaní se do nových lidí, což pro Stellu bohužel znamenalo převrácení života vzhůru nohama. Poznala ho v klubu a v tu dobu vypadal jako dokonalý muž, ale časem se ukázalo, že její tehdejší přítel je neskutečný hajzl a jakmile od něj chtěla odejít, jakmile chtěla odejít z toho neskutečně toxického vztahu, tento muž se z ní na oplátku rozhodl udělat monstrem, kterým byla její matka a kterým se ona nikdy nechtěla stát. Upírem. Prvně chtěla radši umřít, než žít jako tenhle krvelačný zabiják, ale při podpoře rodiny se rozhodla, že možná to bude stát za to, to zkusit. Ze začátku to bylo jako další level pekla. Žízeň byla nesnesitelná, připadala sobě samotné nechutná a neuměla ovládat sílu, kterou v sobě měla. Její nejlepší kamarád slunce pro ní byl nepřítelem i přes denní prsten a byla nucena se opět skrýt před světem. Alespoň dokud se nenaučí svou touhu po krvi snášet a už nebude nebezpečná. Ne tolik, jako byla teď. zrazená a zoufalá, nenáviděla Adriana za to, co jí udělal, a za tu nekonečnou žízeň po krvi, kterou nyní musela snášet. Postupem času se však Stella naučila žít se svým novým stavem. S matčinou pomocí se stávala mistrem v ovládání svých schopností a začala nacházet radost, krásu a vášeň ve svém nesmrtelném životě. Zjistila, že nemusí být monstrum, když jim být nechce. Začala se opět scházet s lidma a naučila se využívat svou nadlidskou upírskou krásu. Po další době začala nalézt lásku v cestování. Stella cestovala napříč kontinenty, poznávala nové země a kultury. Její život nabral divoké obrátky, plný nečekaných zážitků a setkání s různými bytostmi, včetně jiných upírů, čarodějů, vlkodlaků, víl, dračích jezdců a ostatních bytostí. Také v této době zjistila, jak uchvátivá jí připadá Japonská kultura. Do té země se stále vracela a pokaždé jí milovala více a více. Po devadesáti letech jejího tuláctví se však rozhodla na chvíli usadit zpět ve Švýcarsku. Tam jí byl přidělen nový osobní strážce, z něhož nebyla ze začátku nadšená, ale jakmile ho poznala, její prvotní averze ihned opadla. Byl to silný, charismatický muž, a Stella si s ním skvěle rozuměla. Postupně se do něj zamilovala. Její strážce byl ale asi mužem, který nerad zůstával u jedné ženy. Stella ho často vídala s jinými ženami, což jí lámalo srdce. Její city k němu zůstávaly nevyřčené a bolestné. Bylo to jako pořád sledovat ten samý film dokola a jeho smutný konec by vám pokaždé zlomil srdce. Tohle pro ní byl také zlomový bod. K tomu muži už nebyla tak milá a provokativní. Uzavřela se před ním a snažila se k němu vybudovat averzi. Nechtěla ho milovat. Tato nešťastná láska ji vrhla zpět do divokého způsobu života. Začala ještě více blbnout, hledala útěchu ve společnosti jiných, a často se dostávala do nebezpečných situací. Přesto všechno však stále toužila po lásce a přátelství, které by jí naplnily její věčně hladové srdce. Její strážce byl pro ni jako zakázané ovoce, které ji přitahovalo, ale zároveň zraňovalo. A tak Stella pokračovala ve své nekonečné cestě, stále hledající své místo ve světě, kde mohla být skutečně šťastná. Čas se jí začínal pomalu zastavovat a dny splývat. Už to nebyla ta dokonalá princezna. Měla vlastní hlavu a momentálně je ve svém nekonečném období užívání si a snažící se utéct před svými pocity a problémy. A když jí bylo nabídnuto přiletět se podívat na selekci, nemohla odmítnout. Přeci jen, mohla by poznat opět nové lidi a možná konečně zapomene na muže, který jí vnitřně ničí, i když sem musí letět s ní.