Minulost:
Elodie se narodila do poměrně zámožné elfí rodiny sídlící v provincii Sylvana, její otec byl známým podnikatelem a její matka populární zpěvačkou, tudíž nikdy nebyla nucena poznat slovo nouze. Nepatřili však mezi typické elfy, neboť příliš v souladu s přírodou nežili, hlavně její otec. Využíval schopnosti, které mu jeho původ poskytoval a zneužíval je pro vlastní obohacení. Nic z toho si však malá Elodie dlouho neuvědomovala, protože byla před touto smutnou realitou uchráněna díky své matce, která se snažila svému jedinému dítěti nezničit představy o okolním světě. Malá dívenka tak vyrůstala obklopena zelení a zvířaty ve speciálním skleníku, který pro svou ženu nechal kdysi vybudovat otec Elodie při příležitosti jejich výročí. Matka a dcera v něm trávily veškeré volné chvíle a Elodie tyto časy považovala za nejšťastnější ve svém životě. Obě spojovalo totiž hned několik věcí - láska k hudbě, knihám a ke všemu živému, co rostlo a dýchalo kolem nich.
O to víc Elodie zasáhlo, když její matka v průběhu jejího dospívání beze stopy zmizela a ona od toho okamžiku musela žít pouze se svým otcem, se kterým si téměř v ničem nerozuměla. Záhadné vypaření známé zpěvačky se velmi rychle rozneslo po celé zemi, spekulovalo se o všemožných scénářích, co se s milovanou Avou mohlo stát. Dokonce bylo zahájeno i okázalé vyšetřování, ale nikdy se na nic nepřišlo. Jako by zničehonic přestala existovat. Elodie na toto období nerada vzpomínala, ty naděje, které pokaždé dostala, když viděla strážníky u dveří, následované hořkým zklamáním, když nepřinesli žádnou dobrou zprávu. Nepřála by ten pocit ani svému největšímu nepříteli. Její otec nakonec pátrání po své ženě vzdal a ponořil se plně do své práce, Elodie tak postupně přišla nejen o matku, ale i o otce. I na poměry elfích let byla tehdy ještě poměrně mladá, tudíž nemohla nijak přispět do otcova byznysu a nebyla tím pádem pro něj nijak zajímavá. Bývala proto nejčastěji ponechávána v rukou domácích učitelů a pár služebných, kteří dohlíželi na to, aby dívka správně rostla. Pokud se Elodie neučila, nebo nedělala jinou aktivitu, kterou si její okolí zrovna umanulo, že musela ovládat, ráda si četla knihy, které jí jako prckovi předčítala matka. Znovu kvůli nim objevila svou lásku k všudypřítomné fauně a flóře a navíc i k jiným stvořením, na které div že nezapomněla. Příroda se pro ní stala nejbližší přítelkyní a balzámem na duši, kterým postupně zahojila své poničené srdce.
Když se později rozhodla nastoupit na univerzitu, aby zde vystudovala zoologii a botaniku, otec jí nijak nebránil. Sice očekával, že jednou po něm převezme otěže jako jediný dědic, ale na to ještě bylo dost času. Místo toho jí dal svobodu, aby si mohla se svým časem dělat, co se jí zlíbilo, dokud nenastane ten správný okamžik, kdy nastoupí do vedoucí pozice. Nezáleželo na tom, že Elodie po této budoucnosti netoužila, neměla na výběr, pokud nechtěla přijít alespoň o částečnou volnost nad svým životem.
Po dokončení studia se Elodie rozhodla procestovat svět, plánovala se setkat se vším, o čem se kdy učila a také řádně prozkoumat dvě rasy, které pro ní byly odjakživa fascinujícím tématem - draky a fénixe. Hlavně si ale přála uprchnout před očekáváními jejího otce. Během svých cest se jí podařilo na pár příslušníků těchto ras narazit, ale žádné setkání se nevyrovnalo tomu, když vykoupila svého nynějšího nejlepšího přítele, Mikaela, ze spárů nějakých pytláků. Tehdy samozřejmě nevěděla, že se tento čin vyvine do opravdového přátelství, ale ničilo ji, když viděla tak krásné “zvíře” trpět. Utratila za něj tenkrát nehoráznou sumu peněz, ale nelitovala ničeho. Ukončila kvůli němu své putování, aby se o něj mohla pořádně postarat a když se pomalu dostal do lepšího stavu, využila všech nasbíraných konexí, aby jej protlačila do královského zámku. Sama tam po nějaké době také nastoupila, když se pro ni uvolnilo vhodné místo, neboť nechtěla opět odjíždět pryč a ztratit tím svého přítele, ale ani nečinně posedávat kolem, zatímco by vyžívala ze svých obnosných úspor.