Minulost:
Dorian se narodil jako jedináček a jeho první roky byly naprosto obyčejné. Rodiče se o něj starali s láskou, věnovali mu veškerou péči a snažili se ho vychovat, jak nejlépe dovedli. Rádi by měli více dětí, ale osud jim to nedopřál. Zpětně to možná bylo lepší, osud rodiny by pro další dítě mohl být ještě bolestnější. Všechno se ale změnilo, když mu bylo šest let. Rodina se vydala na jeden ze svých obvyklých výletů do přírody, kde mohli Dorianovi rodiče uplatnit své neobvyklé schopnosti v harmonii s přírodou, jeho otec byl vlkodlak, zatímco matka čarodějka. Bohužel, tento výlet se ukázal jako poslední. V lesích na ně totiž náhodou narazili lovci. Lovci okamžitě rozpoznali pravou podstatu Dorianových rodičů a odmítli nechat kohokoliv z nich naživu. V nastalém chaosu se Dorianův otec i matka zoufale snažili syna ochránit, bránili se a odhodlaně bojovali proti přesile, aby mu zajistili bezpečí. Nakonec byl Dorian jejich obětavou odvahou zachráněn a sám dokázal utéct, ale jeho rodiče neměli takové štěstí. Ztráta obou rodičů a skutečnost, že byl příliš mladý a slabý na to, aby jim pomohl, mu zanechala hlubokou jizvu, která ho bude provázet do konce života. Tři roky poté byly pro Doriana obdobím temna a přežívání. Ocitl se na ulici, sám a bez jakékoliv opory a musel se rychle přizpůsobit životu dítěte ulice. Hledání jídla, bezpečného místa na spaní a ochrany před nebezpečími se stalo každodenním bojem. V těchto těžkých chvílích se k němu ale začala přibližovat skupina starších chlapců, kteří se pohybovali ve stejných ulicích. Nebyli na tom tak špatně jako on, ale byli to místa kde se často potulovali. Zpočátku ho ignorovali nebo se mu posmívali kvůli jeho věku a tichému vystupování, ale Dorian se k nim neustále připojoval a brzy se ukázalo, že je nečekaně schopný. Měl přirozený talent na pohyb v ústraní, dokázal se vyhýbat problémům a nezřídka se mu podařilo najít cesty, jak obstarat jídlo nebo skrýše. Časem ho chlapci začali tolerovat a nakonec ho přijali mezi sebe, i když pořád udržovali jistý odstup. Dorian často své nové přátele jen zpovzdálí sledoval, jeho přirozená nedůvěra a opatrnost ho totiž nutily zůstávat ve stínu a vše bedlivě pozorovat, než by se do něčeho sám zapojil. Tak to bylo i jednoho chladného večera, kdy se starší chlapci rozhodli postavit tváří v tvář upírovi, který terorizoval místní ulice. Zvědavost Doriana neopustila, chtěl vidět, jak si starší kamarádi poradí s takovým nebezpečím a zároveň ho přitahovalo vzrušení z akce. Vyrazil tedy za nimi a schoval se poblíž, skrytý ve stínech, připravený sledovat, jak si povedou. Jakmile však akce začala, situace se rychle vyvinula jiným směrem, než očekávali. Ukázalo se, že chlapci se stali obětí pasti a že upír není sám. Dorian pozoroval, jak jeho kamarádi panikaří a bojují o holý život, ale neměl odvahu se k nim přidat. Vše, co viděl, ho naplňovalo hrůzou a nakonec, když si uvědomil, že jsou šance na přežití mizivé, jeho instinkt velel jediné, utéct. Sotva se ale dal na útěk, ucítil, že ho někdo sleduje, brzy zjistil že se jednalo o jednoho z úpírů, který to chtěl skoncovat i s ním. Místo toho aby ho ale zabil, čekalo oba dva překvapení. Po menším boji při kterém malý kluk neměl šanci se v něm ale něco probudilo. Magie stejná, jako měla jeho matka. Nejenom že se díky ní dokázal ubránit, ale dokonce se mu nějak povedlo upíra zabít. Šokovaný a vyčerpaný tím, co se stalo, si Dorian sotva uvědomil, co právě dokázal. Namísto pocitu triumfu či hrdosti však cítil jen hrůzu z toho, co se právě odehrálo. Pohledem se otočil k místu, kde zůstal jeho přátelé, ale strach a instinkt ho přiměly neotáčet se zpět. Nevěděl, co se s chlapci stalo, ačkoliv tušil, že jejich osud byl zpečetěn. Místo aby se vrátil a pokusil se jim pomoci, jakýsi pud sebezáchovy ho nutil jen utíkat pryč. Běžel dlouho, dokud se mu nohy nepodlomily a jeho síly ho definitivně neopustily. O několik let později se Dorian dozvěděl zprávu, která ho hluboce zasáhla, tu osudnou noc totiž nebyl jediným, kdo přežil. Jeho srdce zaplavily smíšené emoce. Na jednu stranu úleva, že není jediným svědkem těch hrůzných událostí a na druhou stranu obavy. Jak se jejich cesty po tolika letech opět zkříží? Jak ho jeho starý přítel přijme Dorian věnoval nemalé úsilí, aby kamaráda vypátral. Bylo to náročné, ale po dlouhém pátrání se mu podařilo získat dostatek informací. Když se konečně setkali, bylo to pro něj jako návrat do minulosti, zároveň cizí i důvěrně známé. Oba se dlouze dívali jeden na druhého a nakonec mezi nimi prolomil ticho první úsměv. Když se konečně rozpovídali, zjistili, že mají o čem mluvit dlouhé hodiny, možná dny. Vyprávěli si navzájem o tom, co za ta léta prožili, a každý příběh odkrýval další vrstvu jejich proměněného světa. Hide mu byl opravdovým společníkem v těch nejtěžších chvílích. Bez něj by se nikdy nedostal tam, kde je teď. Když se Dorian potýkal s největšími těžkostmi a neviděl žádnou cestu ven, Hide ho vytáhl z temnoty. Byl to Hide, kdo mu pomohl najít první stabilní práci, něco, co mu dalo nový smysl života. Ze začátku to nebylo nic velkého, ale pro Doriana to byla příležitost. Díky této práci začal postupně vydělávat dostatek peněz, aby si mohl vybudovat nový život a začít se dostávat z chudoby. Po letech strádání a ztrát si konečně začal přilepšovat a plánovat svou budoucnost. Povedlo se mu vyplatit do lepší kasty, což bylo to nejlepší co se mu mohlo stát. Kromě toho ale začal Dorian zjišťovat víc o své magii, nejenom že narazil na lektvar díky nemuž nestárl, ale naučil se používat kouzlo, díky kterému se mohl měnit do podoby zvířete, černého kocoura. Z dvou chlapců se nestali ale jen přátelé, ale i spojenci kteří si pomáhali se vším. Spolupracovali v práci, oba byli milovníky hudby a tak to pro ně nebylo obtížné. Zároveň se ale z Doriana stal něco jako Hidův ochránce, jelikož už se k nebezpečí odmítal otočit zády, byl svého přítele rozhodnutý bránit za každou cenu.