top of page
Tento web byl vytvořen v editoru webových stránek od . Vytvořte si svůj vlastní ještě dnes.Začít
.com
CORRINE IRIS EVERGLOW
Rasa: Vodní víla
Povolání: Zdravotní sestra
Provincie: Aquaria
Kasta: 3.
Věk: 23 let
Výška: 170 cm
Váha: 54 kg
Datum narození: 17.3.
FC postavy: Blanca Soler
Hráč: Vertasia
Rodinný stav: svobodná
Rodina: Jules Everglow - matka - vodní víla Emmet Everglow - otec - technologická víla
Zájmy: Psaní dětských pohádek, starání se o děti a trávení času s nimi, chození na večírky, plavání, používání její moci, poznávání nových lidí
Charakteristika:
Corrine Iris je celá po její mamce, alespoň co se týče vzhledu. Kaštanově hnědé, lehce vlnité vlasy totiž ženy v jejich rodině dědí již nějaké ty generace a Corr vždy byla upřímně za ten fakt, že nebyla výjimkou, vděčná. Vyzkoušela snad ty nejrůznější délky vlasů, ale časem jí došlo, že jí vlastně nejvíce vyhovuje, když jí sahají kousek pod ramena. Avšak jsou to její zelené oči, kterých si ostatní na ní nejvíce všímají a jemné pihy, které má rozeseté po celém obličeji, jako jedno velké souhvězdí drobných hvězd. Postavou zase tak nízká není, ale ani se to tak nezdá, vzhledem k její jinak drobným rysům. Její povaha není nijak komplikovaná, vzhledem k tomu, že vyrůstala v láskyplné rodině, na jejím vývoji se to projevilo velmi dobře. Corrine je přesně ten typ člověka, co se kolem prochází se svým srdcem na dlani. Nejen, že je dívka laskavá ke svým blízkým, vlastně se snaží laskavost rozdávat všude kolem. Je pro ní potěšením, když jsou lidi kolem ní spokojení a šťastní, je to jako kdyby její osobní zdroj k tomu, aby byla šťastná i ona. Když je někdo smutný, nebo nevrlý, Corr se hned snaží udělat vše proto, aby se to co nejrychleji změnilo. Nerada se vzdává a něco odbývá, tudíž je schopna u toho vydržet i vzhledem k její vytrvalosti velice dlouho. Je empatická a chápavá, lehce se dokáže vcítit do role druhých a to je taky jeden z mnoha důvodů, proč se rozhodla pracovat ve zdravotnictví. Věděla, že tyhle vlastnosti tam byly opravdu potřeba. Vážila si toho, jaká byla, ale i přesto se občas za to proklínala. Hlavně za ten průšvih, kdy se nechala spálit od své nejbližší přítelkyně a svého přítele. Byla nepoučitelná, protože ani po tomhle se její přístup k ostatním moc nezměnil, tudíž tím tak akorát riskovala, že by mohla být spálená znova. Mezi její další lehce negativní vlastnosti patřila její pracovitost. Kolikrát byla až nadměrná, protože měla problém si sem tam nechat chvilku klidu. Jak na primární škole, tak na střední se neustále jen učila. Měla nějaké volné chvíle, ale ty kolikrát například na střední stejně strávila tím, že pomáhala své tehdejší nejlepší kamarádce hlídat její sourozence. Naložila si toho na sebe moc, ale přesto si nikdy nestěžovala. Na vysoké škole to bylo s ní ještě těžší, protože ze školy kolikrát dobíhala do nemocnice, kde dobrovolničila u dětí, jen aby jim zpříjemnila den. Když už si však našla nějaký čas vyloženě jen na sebe, jednalo se o nějaký večírek, jelikož byla vždy spíše společenská a extrovertní, nebo psaní sbírek dětských pohádek, které si sama poté mohla i vydat. Co však na sobě ještě nemá ráda, je její neschopnost lhát a upnutí k lidem. Dokáže být vyloženě nešťastná, když je sama a nemá nikoho po svém boku. Samota není nic pro ní a teď jí pořád tak trochu trápí, že nemá tu nejlepší kamarádku, co měla předtím. Špatně se jí to pouto opouští a i přesto, jakou zradou si prošla, Liv vlastně nikdy nenávidět nedokázala, což od Corr je docela zoufalé.
Minulost:
Bylo hřejivé jarní dopoledne, když se Corrine Iris narodila do rodiny vědců, do třetí kasty. Zatímco její otec byl technologickou vílou, její matka patřila mezi ty vodní, jejíž moc dostala i Corrine. Mohla tak už odmalička cvičit své schopnosti téměř do dokonalé úrovně, jelikož její matce velmi záleželo na tom, aby její moc byla k užitku a aby jí dokázala skvěle využít, kdykoliv to bylo potřeba. Už tohle nasvědčovalo tomu, že její rodina byla zkrátka dokonalá. Nenašlo se nic, co by bylo u nich špatně, jejich domácnost okupoval laskavý hřejivý mír, neexistovaly žádné hádky. Corrine si tohohle faktu velice vážila, jelikož brzy stihla pochytit rozum k tomu, aby si uvědomila, že takové štěstí rozhodně neměli všichni. Vyrůstala tak v milující rodině, které záleželo na zdravém vývoji jejich jediné vymodlené dcery. Corr už když nastoupila na její základní školu, měla perfektní výsledky, tudíž celé její studium probíhalo hladce. Zpočátku vůbec nevěděla, na jaké zaměření by po primární škole měla pokračovat. Bylo to pro ní složité, jelikož jí přišlo, že byla stále až moc malá na to aby věděla, co chtěla se svým životem dělat dál. Tušila, že nechtěla být vědcem, jako byli její rodiče, ačkoliv to bylo velice zajímavé povolání. Díky její povaze potřebovala něco, kde by byla v blízkém kontaktu s lidmi, kde by jim nejlépe mohla pomáhat. I přesto, že její rozhodování trvalo nějakou chvíli, nakonec se rozhodla pro zdravotnickou školu. Zdravotní sestra, to bylo ono. Jelikož Corr byla vždycky společenská, našla si na střední škole spoustu přátel. Její nejbližší přítelkyní se stala Livvia, s kterou prováděla téměř všechno. Nebyl by krůček, který by na škole provedla bez ní. Brzy měla tu možnost dokonce poznat její rodinu, která vůbec nebyla malá. Měla dva mladší sourozence, ale i staršího bratra. Corrine pokaždé, co u své přítelkyně byla, se nemohla ubránit tomu, aby minimálně chvilku nestrávila s dvojčaty, kterým bylo pět let. Uvědomila si přitom, že i přesto, z jak dokonalé rodiny pocházela, přeci jen jí tam něco chybělo. Nebo spíš někdo. Nějaký sourozenec, s kterým by mohla trávit čas, protože když se podívala zpětně na období primární školy, uvědomila si, že byla vlastně celou tu dobu osamělá. Pro její štěstí v tomhle období mohla trávit čas jak s Liv, tak s těmi prcky a byla nadměrně spokojená. Tak spokojená, že si dokonce zvládla zamilovat děti způsobem, aby jí došlo, kam vlastně chtěla po střední škole pokračovat. Rozhodně to bylo sesterské studium v pediatrickém zaměření. Časem, když pomalu ukončovala střední vzdělávání a Liv si našla přítele, dokonce na sebe převzala péči jejích mladších sourozenců, když mohla, aby je chodila hlídat. Mrzelo jí, že žádné dítě z této rodiny nemohlo zažít tu rodičovskou lásku, kterou si zasloužili. Právě díky Liv rodičům, kteří byli nespolehlivý, ta dvě dítka hlídala. Vůbec jí to však nevadilo. Nebylo nic, co by pro ně neudělala, stejně jako pro její nejlepší kamarádku, které tak aspoň zajišťovala volný čas, který mohla strávit se svou láskou. Dětem dokonce psala smyšlené vlastní pohádky, jelikož měla v sobě jistý kopec kreativity a fantazie, u které doposud nevěděla, jak by jí vlastně mohla využít. V tu dobu ještě nevěděla, že se jí podaří vydat dvě sbírky dětských pohádek, které sama vymyslela a sepsala. V studiu zdravotnického oboru pokračovala i na vysoké škole, kde se věnovala vyloženě specializaci pediatrie, jak si přála. Studium jí přineslo mnoho nových zkušeností, což si Corrine naprosto užívala. Milovala ten fakt, že se mohla dál dozvídat nová fakta a zajímavosti o jejím vysněném oboru. Dobré také bylo, že začala navštěvovat dětské oddělení i mimo svou praxi ve škole, konkrétně navštěvovala dětskou onkologii. Chodila tam dětem číst pohádky, hrát si s nimi a třeba jim zpříjemňovat i jejich odchod. Nemohla tam sama dělat zatím sesterskou práci a zajímala spíš postavení dobrovolnice. Jelikož měla Corrine díky studiu a dobrovolnictví minimum volného času (což si způsobila sama), potřebovala také občas vypnout a na chvíli na nic nemyslet. Proto s Liv jednou za dva týdny chodila do jistého baru na pláži, který si obě vyhlídly. Takhle to probíhalo nějakou tu chvíli, dokud nedokončily školu a nerozešly se do práce, jako už vystudované zdravotní sestry. Musely si dát stopku, jelikož první měsíce po vyučení v práci byly docela složité. Obě kamarádky skončily na jiných odděleních a Corrine se samozřejmě nevzdala dětské onkologie, kam chodila předtím i jako dobrovolnice. Mezitím se v jejím životě stal jeden příjemný zvrat, kdy docela nečekaně začala chodit s bratrem Liv, jelikož s ní nikdy nepřestala být v kontaktu. Nikdy by ani nedoufala v to, že by to mohl zrovna Oliver, do kterého byla už nějakou dobu zakoukaná cítit stejně, ale bylo tomu tak. Poprvé zažívala jinou lásku, než tu rodičovskou a kamarádskou, bylo to krásný. Vše se zdálo naprosto v pořádku, dokud si s Liv po dlouhé době nevyrazily zpátky do jejich oblíbeného klubu. Oliverovi, ani příteli Liv to nevadilo, protože věděly, že vždy, když si někde užívaly, nedávaly pozornost nikomu jinému, než samy sobě. Jenže jelikož Corrine si odvykla na celkem pravidelné pití alkoholu, ten večer se opila téměř do němoty. Pro její překvapení na večírku potkala i svého přítele Olivera, přestože ten večer měl být u kamaráda. Jakmile jí uviděl, musel jí odtáhnout do svého auta s cílem Corr odvézt domů do postele. Tam však nedojeli. Dívka totiž byla až moc opilá na to, aby si všimla, že její přítel měl v krvi alkohol taktéž. Spoléhala na to, že byl dostatečně rozumný, aby za volant opilý nesednul, jenže udělal pravý opak. Osud jim do karet skutečně nehrál, jelikož se do toho všeho strhla venku docela silná bouřka. Netrvalo to dlouho, než vznikla daná katastrofa. Jelikož Oliver nedával při řízení pozor, jak by měl, dostal je do smyku, přičemž do nich ze strany, kde seděla Corrine, narazilo auto. Dívka by přísahala, že nikdy necítila větší bolest, než v momentě, co se jí nohy zasekly pod zmáčklou kapotu auta. Ještě totiž předtím, než stihla omdlít, měla tu příležitost si všimnou své stehenní kosti, která jí trčela z nohy ven. Probudila se až v nemocnici, kdy byla po operaci. Jakmile jí bylo řečeno, že jí byla provedena osteosyntéza, byl to pro ní obrovský šok a zlom. To, že měla nyní v noze šrouby a dlahu, pro ní nebylo ani zdaleka přijatelné, kvůli strachu, aby vůbec zvládla dál pokračovat v životě, jako předtím. Nebyl to zrovna lehký úraz a samozřejmě nesl s sebou určitá omezení. Corr to docela dost sebralo, proto se nemohla dočkat návštěv, protože potřebovala někoho po svém boku. Nejdřív jí navštívili rodiče, kterým byla extrémně vděčná, jenže poté přišla Liv bez Olivera. Corrine se udělalo špatně, když jí její nejlepší kamarádka řekla, že sem nechtěl přijít, přestože narozdíl od ní neutrpěl žádná závažná zranění. Nebylo to však nic proti tomu, když se dozvěděla, že Oliver sedl za volant opilý a na večírku se objevil jen proto, protože byl druhý měsíc Corr nevěrný skrz situace, co trvaly na jednu noc. Liv to celou dobu věděla a svého bratra kryla, což znamenalo, že Corr v jeden den přišla o úplnost svého zdraví, nejlepší kamarádku a i svého přítele. Samozřejmě se to na ní podepsalo i psychicky a z noci, kdy se vybourali, si dokonce nesla nový panický strach - z bouřek. Snažila se sebrat, co nejvíce rehabilitovat, aby mohla začít chodit, ale vše nebylo už jako dřív. Po dvou měsících jí sice kost srostla a mohla chodit bez berlí, ale ta bolest, která jí doprovázela.. Ačkoli se jí to hnusilo sebevíc, věděla, že by bez léků na bolest, nebo různých lektvarů od různých čarodějů nezvládla. Musela si počkat ještě minimálně rok na to, než jí byli doktoři schopni vyndat ty šrouby, co jí držely končetinu pohromadě stabilní. Aspoň pod léky a různými magickými léčivy, se do pěti měsíců mohla vrátit do své milované práce. Snažila se svá křídla využívat co nejvíce, ale někdy to zkrátka nešlo a tak musela používat i nohy. Poznali byste, kdybyste potkali Corrine s čistou krví, s žádným léčivem v sobě. Nejspíš by minimálně kulhala a v hodně případech mohla také usadavě plakat bolestí, což si nemohla v práci přeci dovolit. Jakmile uběhl druhý měsíc od jejího nástupu do práce (sedmý od operace), byla ohlášena selekce, do které se Corrine rozhodla přihlásit. Z části to bylo kvůli tomu, jak moc osaměle se poslední měsíce cítila. Chtěla poznat někoho nového (ať už prince, či další účastnice), zhojit své šrámy na duši a zažít něco, co ještě nezažila. Na druhou stranu to však bylo i kvůli financím, které by ráda věnovala právě dětem i rodinám na oddělení, kde pracuje.
bottom of page