Minulost:
Christian se narodil čerstvě sezdanému páru, dceři vévody z Ercany Valerii a následníkovi trůnu Mory Björnovi, a už jeho samotné narození bylo zahaleno pod snůškou lží, aby si královská rodina zachovala svou bezchybnou pověst. Nikdo se totiž nesměl dozvědět, že jediným důvodem, proč se Valeria a Björn vůbec vzali, bylo neplánované těhotenství, jehož existence se musela nějak vysvětlit. Dvojice z toho nebyla nadšená, přece jenom si chtěli pouze nezávazně užívat. Zrovna moc si nerozuměli a rozhodně se neplánovali nikdy vzít. Měsíce po svatbě tak pro ně byly čirým utrpením. Situace se však změnila poté, co jejich syn přišel na svět. Konečně našli společné téma a začali se opět sbližovat, jako by znovu vzplanul pověstný plamen vášně. Velmi tomu napomohla i šaráda, kterou museli pro celou zemi sehrát, když se jejich syn narodil. Nějak se muselo vysvětlit, proč se chlapec narodil pouze sedm měsíců po svatbě. Pro zabránění skandálu se tak rozhodli Christiana označit za nedonošené dítě, ač byl opak pravdou, a určitou dobu, tolik aby dokázali přesvědčit široké okolí, byl pod “péčí” královského lékaře, který pod pohrůžkou popravy slíbil, že nic nevyzradí. Nakonec se po několika měsících vytasili s prohlášením, že je konečně chlapec v naprostém pořádku a nebude mít žádné zdravotní následky. Problém byl v jejich očích vyřešen.
Ačkoliv si to malý Christian nepamatoval, byl jeho život zhruba do dvou let naplněn láskou rodičů. Tehdy by nikomu nepřišlo na mysl, že se tato idylka může nějak pokazit. Ale mladému páru nebylo přáno, brzy po Christianových druhých narozeninách zemřel jeho dědeček a Björn, od korunovace znám jako Gustav IV., usedl na trůn. Hádky se začaly postupně objevovat častěji, ale nic, co by nebylo od manželského páru očekáváno. Skutečný zlom však přišel v okamžiku, kdy se narodil Christianův mladší bratr Raven. Královna po jeho narození propadla do těžké poporodní deprese a král o ni velmi rychle ztratil zájem. Zhruba v tuto dobu korunní princ v podstatě přišel o oba rodiče, k matce nesměl chodit, aby nenarušil její léčbu, a otce již tolik nezajímal. Většinu času tak trávil se svým mladším bratrem a chůvami, nic jiného mu vlastně ani nezbývalo. Na výuku ještě neměl věk. Christian však z celého srdce miloval chvíle se svým mladším bráškou, v okamžiku, kdy se Raven narodil, si slíbil, že nikdy nedopustí, aby se mu něco stalo a plánoval se tím i řídit.
Když bylo Christianovi něco kolem pěti let, zničehonic se v jejich životě objevilo další miminko, jejich mladší sestra, jak jim král jednoho dne se spokojeným úsměvem sdělil. Princ již v té době neviděl svou matku dva roky, což se v očích malého dítěte zdálo jako staletí, a otec byl příliš zaneprázdněn vládnutím. Tedy alespoň to si Christian myslel, nemohl tušit, že čas k panování byl spíše využíván k podvádění vlastní nicnetušící manželky, která se pomalu dostávala z deprese. Byl proto nadšený, že tu s nimi bude další člověk, se kterým si bude po lekcích moci hrát a učit ho novým věcem, které se zrovna dozvěděl od svých učitelů.
Následující roky se nesly v poměrně dobrém duchu, jejich matka s nimi začala trávit sem tam čas, Christian úspěšně pokračoval ve studiích a volné chvíle trávil se svými mladšími sourozenci. Tehdy vůbec nevnímal, jak špatný spolu jeho rodiče mají vztah, nebo jak je na tom jeho země. Jak by taky mohl, když měl na mysli stokrát lepší věci? Existoval zde však jeden problém, který nešel přejít tak snadno, princova rasa. Jak Raven, tak i Thea byli vlkodlaci po otci, on však žádné známky lykantropie nikdy nevykazoval. Ostatní tak usuzovali, že musel být čarodějem po matce, jenže magie se nechtěla vůbec ukázat, nehledě na to, co princ vyváděl. Nikdy však svou víru ve vlastní původ nevzdával a studoval všechno, co k čarodějům patřilo, aby byl v moment, kdy se v něm magie konečně projeví, připraven. Bohužel se tak stalo snad z toho nejhoršího možného důvodu. Jedné noci, tehdy princi táhlo na čtrnáct let, ho ze spánku vytrhly něčí ruce pevně sevřené kolem jeho krku. Christian si z té noci do dnešních dnů pamatoval všechno, i když to ostatním tajil, aby se o něj nebáli. Jak lapal po vzduchu, kterému se mu nedostávalo, jak se snažil toho obrovského útočníka ze sebe shodit všemi způsoby a nakonec jak začal upadat do bezvědomí, už zcela smířený se svým osudem. Dodnes nevěděl, proč si síla v něm vybrala zrovna tento okamžik pro to, aby mu konečně přispěchala na pomoc, ale byl vděčný, že se tak stalo. Nebýt své magie, nepřežil by onen útok. V posledních momentech před smrtí v sobě začal pociťoval náhlý nával energie, který doposud nezažil. Jeho ložnici v tu ránu naplnil hlasitý výbuch doplněný o ostré tmavě modré světlo, které odhodilo princova útočníka na druhou stranu pokoje. Toto konečně přimělo stráže v hradu k pohybu, nikdo ale nečekal, že oním útočníkem bude sám jejich král, Christianův otec. Celý incident se nezúčastněnými ututlal, nikdo z obyvatel hradu, až na osoby tehdy přítomné, neznal pravou identitu princova útočníka a ti, kteří ji znali, museli přísahat, že nevyplave na povrch. Vlastně jenom kvůli tomuto se Christian od matky dozvěděl, že s králem už bylo něco zhruba rok v nepořádku. Gustav IV. ztrácel soudnost, týdny nevnímal okolí kolem sebe, před očima pouhé halucinace a hlavu plnou paranoidních myšlenek. Královna tuto skutečnost úspěšně kryla za pomoci kouzel, držela jej ve své moci, aby na to nikdo nepřišel a snad by se jí to i podařilo, kdyby se tenkrát král nečekaně nevypařil ze svých komnat. Princ se po tomto zjištění rozhodnul ve dvou věcech - zaprvé bude své matce s vládnutím pomáhat, jak nejlépe dovede, aby na to nebyla sama a zadruhé o stavu jejich otce nikdy neřekne svým sourozencům. Nepřál si, aby oni přišli o dětství kvůli tomuto zjištění jako on.
Jak roky plynuly, Christian se stával zběhlým ve všemožných zákoutích politiky a vládnutí. Pomohl svým důvtipem Moře z nejedné prekérní situace, za což si po určité době vysloužil oblibu své matky. Ta se mu začala svěřovat se všemi tajemstvími, které bylo nutné udržet pod pokličkou, kdyby se jí něco stalo. Na prince dopadala jejich tíha, ale nemohl si dovolit zklamat, nejen svou zemi, ale i své nejbližší, a tak téměř žádné z nich nikdy neopustilo zákoutí jeho mysli. Neboť i přesto, že v podstatě vládnul se svou matkou a ona si jeho rad cenila, nebyl schopen zabránit tomu, aby byl jeho mladší bratr Raven zasnouben s princeznou z Fangrock namísto něj. Považoval to za osobní selhání vůči bratrovi, kterého byl odmala odhodlán před vším chránit a byl rozhodnutý celou situaci nějak napravit.