top of page
Ikonka (3).gif

ARLO ANDERSON

Rasa: Člověk

Status: Soukromý učitel šermu
Provincie: Eriolus
Kasta: 2.

Věk: 24 let
Výška: 188 cm
Váha: 73 kg

Datum narození: 1.10.

FC postavy: Corrado Martini

Hráč: Vertasia

5272383b9a066a4b70a8b73d950859be.jpg

Rodinný stav: svobodný

Rodina: Matka - Madison Anderson - člověk - zesnulá
Otec - Nicholas Anderson - člověk - Arlo o něm již nic neví
Adoptivní matka - Cassandra Kennedy - čarodějka - živá

Zájmy: Šerm, čtení knih, trávení času s jeho adoptivní matkou a venku, psychologie

Charakteristika:
Arlo si nikdy na svůj vzhled nemohl stěžovat. Podobal se hlavně svému otci, po kterém získal tmavě hnědé kadeře, které si vždy nechával ostříhané tak, aby byly krátké, ale za to mu mohly padat do obličeje. Barva jeho očí byla stejná, jako vlasů, ale jeho maminka mu vždy říkala, jak jeho oči hřály a nejspíš na tom bylo něco pravdivého. Z jednoho pohledu do jeho hnědých duhovek se dalo vyčíst snad nejvíce ohledně toho, jak se cítil v různých momentech, přestože tvář dokázal zachovat nečitelnou. Ne nadarmo se říkalo “oči jsou oknem do lidské duše”. Rysy v jeho obličeji nebyly ostré jen kvůli tomu, že byl vždy hubený, měl prostě štěstí a tak se mohl chlubit i svou ostrou čelistí a výraznými lícními kostmi na jeho tvářích. V pubertě dokázal vyrůst tak, aby se o něm dalo říct, že měl vysokou atletickou postavu, které využíval hlavně v jeho milovaném šermu. Co se týkalo té vnitřní povahy.. Arlo byl vždy velmi energetický a hbitý, užíval si sportování a dřív nebyly chvíle, kdy by dokázal posedět v klidu. To se s ním táhlo pořád a jediné, co to bylo schopné narušit, byla jeho nemoc. Stále se však snažil uchovat si svou aktivitu a proto nepřestal s prací trenéra ani tehdy, co se dozvěděl, že měl nejspíš už v rozmezí pár měsíců na mozku nádor. Arlo si vždy zakládal na dobré vztahy ve svém okolí, proto by se o něm dalo i říct, že byl velmi nekonfliktní typ člověka. Nesnášel hádky a pokud si nějakou procházel, snažil se včas vše vyřešit, aby o daného člověka nepřišel. Neměl rád typy lidí, co se hádaly za účelem toho, aby se člověka zbavily, to totiž pro něj nebylo řešení. Nebylo nic, co by se místo křiku nedalo v klidu prodiskutovat. Pro své blízké, by udělal první poslední. Mezi přáteli byl vždy znám jako taková ta vrba, ke které jste mohli přijít, ať už byl váš účel jakýkoli. Svěřit se, pobrečet si na Arlovým rameni.. Nic z toho tento mladý muž nebral jako špatnou věc, naopak měl rád to uvědomění, že v něm lidé měli takhle velkou důvěru. I děti, které trénoval. Vždy také byl velice kontaktní typ člověka a měl rád, když mohl ostatním ukázat, jak mu na nich záleželo. Nebylo to tak, že by se to snažil skrývat, naopak rád lidi objímal, dával jim maličkosti ve snaze jim udělat radost.. Chytrost mu také nechyběla, vždy ve škole měl výborné známky, ikdyž zrovna nadešlo období, co se musel Arlo vzdát studia psychologie, kvůli nemoci. To ho hrozně mrzelo, jelikož to bral jako své selhání, přestože za své bolest hlavy, občasnou ztrátu paměti a nevolnosti nemohl. Nemohl s tím udělat naprosto nic. Bylo však i pár dalších věcí, které Arlo neměl rád, nebo vyloženě nesnášel. Alkohol, kvůli jeho mamce a lži, kvůli jeho otci. Byla však pravda, že se poslední týdny ke lžím musel také přiklonit, ve snaze zakrýt to, že vlastně umíral. Nechtěl totiž, aby se o něj jeho zbylí blízcí obávali, toho bylo až až. Proto o svém zdraví velmi často lhal, jelikož se tím snažil ochránit ostatní.

e69ffd7a4ee3149dfc3ec8ca7af34c5f.jpg
fce760e61463f03a9295b778728852b0.jpg
fc67a5aeaf3398a8b29107d988afd2eb.jpg
7c10770c38a557b63a3cac0d46d2089c.jpg

Minulost:
Dalo by se říct, že Arlo byl dítětem štěsteny? Rozhodně ne, ale ze začátku se tomu tak zdálo. Narodil se do milující rodiny obyčejných lidí, kde vůbec nezáleželo na tom, že v páté kastě neměli moc peněz. I kdybyste měli nespočet peněz, nikdy byste si přeci nebyli schopni koupit tu lásku, kterou dostával právě Arlo od svých rodičů. To byl holý fakt. Arlo dostal to nejkrásnější dětství, jaké mohl, především i kvůli matčiné nejlepší kamarádce, která byla čarodějkou a nad celou rodinou držela vztyčenou ochranou ruku. Ta narozdíl od nich peníze nepostrádala, proto byla schopna Arlovi pravidelně rozdávat různé dárky, které v něm probudily touhu k různým koníčkům. Arlovi se nejvíce líbil šerm, který si procvičoval už od svých dvou let se svým otcem. Než dostal od “tety” Cassandry dřevěný meč, šermoval se vším, co našel doma, nebo venku. Ať už se jednalo o dřevěné vařečky, smetáčky.. Byl zkrátka naprosto nadšený z maličkostí a vydrželo mu to dlouho, dokud neonemocněl. Malý Arlo, který byl vždy hbitý a plný energie, najednou začal trpět častými horečkami, chronickým krvácením z nosu, bolestmi kloubů.. Ani jeho rodině, ani jeho tetě se to nelíbilo, proto s ním zamířili do nemocnice. Byl pro ně šok, když se dozvěděli, že malý chlapec onemocněl akutní leukémií. Věděli, že si takhle nákladnou léčbu nemohli dovolit, ikdyž strašně moc chtěli. Kdyby nebylo Cassandry, bůhví, jak by na tom byl Arlo dnes. Zajistila mu včasnou léčbu a vše zařídila tak, aby měl šanci k přežití co největší, za což jí byla celá rodina neskutečně vděčná a zavázana. Chlapec onemocněl v pouhých šesti letech, léčba se zdála nekonečná a trvala dlouhé čtyři roky. Dny zlepšení se překrývaly s dny zhoršení, které ve všech probouzely ukrutné deprese ze strachu ztráty jejich milovaného. Jenže Arlo to zvládl, v deseti letech úspěšně zdolal léčbu a mohl začít v rámci možností znovu šťastný život, přesně tak, jak si zasloužil. Opožděně, ale přeci, začal chodit do normální školy, kde si našel spoustu kamarádů. Sice rasa obyčejných lidí nebyla tak častá, jako ostatních mýtických bytostí, avšak Arlo se pohyboval téměř jen v jejich blízkosti. Rodiče se totiž obávali toho, že by byl v přítomnosti ostatních moc na ráně. Poté, co jim jejich syn málem zemřel, začali být až extrémně starostliví, hlavně jeho mamka. Nikdo se jí nemohl divit, ale i přesto to bylo svým způsobem dost omezující. Arlo se to však snažil chápat, protože už nikdy nechtěl vidět svou milovanou maminku žít v takovém strachu, v jakém jí viděl právě při jeho léčbě. Jeho život pokračoval poklidně až do doby, kdy mu bylo šestnáct let. Přišel dříve ze školy, než měl, s čímž nepočítal jeho otec. Přitáhl si do jejich skromného bytečku jinou ženu s kterou měl již několik let milenecký vztah. Arlo se to snažil před mamkou utajit, netrvalo však dlouho, než to z něj dostala Cass a vše své nejlepší kamarádce řekla. Nadešel rozvod, kvůli kterému přišel Arlo o svého otce a tak byl pod péčí pouze jeho mamky a tety. Chlapcovi se s otcem velmi špatně loučilo, protože ho bral jako svůj vzor. Tedy kdysi, po té nevěře určitě ne, to se ho chopil vztek, pocit zrady a zášť. Kór když viděl, jak to jeho mamku zlomilo. Najednou to nebyla ta energetická, podporující a pracující žena, kterou znal. Svou bolest začala utápět alkoholem a tak se Arlovi začala ztrácet před očima. Vedlo to až k takovému extrému, že žena tři měsíce po rozvodu potratila dítě, o kterém chlapec ani nevěděl, dokud nebyl potřeba ten smutný zákrok. To jeho mamku donutilo v tom, aby se v alkoholu začala utápět ještě více. Arlo jí nepoznával, bylo to, jakoby bydlel v domě s cizí ženou. Buď svou matku neviděl vůbec, kvůli její práci a jeho škole a pokud ano, viděl ji jen a pouze opilou. Dokud ji nenašel mrtvou na gauči v obýváku, kde podlehla otravě alkoholem. Arlo byl zlomený, zvlášť když musel pobýt dlouhých pět měsíců v dětském domově, dokud si ho přes adopci k sobě nevydupala jeho teta Cassandra. Náhle byla jedinou rodinou, která mu zbyla. Arlo celou tu změnu nesl těžce a velice bojoval se svým mentálním zdravím, kvůli čemuž odložil studium střední školy. Do doby, dokud mu Cass nepomohla k tomu, aby se cítil lépe. V devatenácti letech byl konečně schopný nastoupit na další studium, které také úspěšně dokončil. Dlouho přemýšlel, čemu by se chtěl věnovat dál, než mu do mysli padla psychologie. Chtěl pomáhat lidem v nesnázích, hlavně, když nemohl pomoct své matce. Navíc sám moc dobře tušil, jak taková pomoc byla potřeba, když i on sám si párkrát sáhl na úplné dno. K dálkovému studiu si našel i práci, přímo v paláci jako soukromý učitel šermu. Věděl od Cass, že někoho takového hledali a když od dětství s tímto sportem nepřestal, věděl, že měl šanci. A hle, opravdu byl zaměstnán! Odstěhoval se tak od své tety, přestože s ní nikdy nepřerušil kontakt, na to jí až moc miloval. Jenže, to by nebyl Arlo, kdyby se něco nepokazilo, že? Tragédie mu šla zkrátka v patách. Poznal, že něco bylo špatně, když začal mít v druhém ročníku na vysoké škole nezvyklé bolesti hlavy. Byly mu předepsány léky na migrény, ale nepomáhalo to tak, jak by asi mělo, protože stále z bolestí až zvracel, nebo míval dvojité vidění, kór po trénincích, které byly jeho prací. Učivo ze školy si těžko pamatoval a jeho výsledky začínaly být otřesné, přestože vždy předtím byl přímo vynikající student. Dokonce při práci byl méně soustředěný, ikdyž svou pozici tolik miloval. Vyústilo to až v takový extrém, kdy se při jednom tréninku malého chlapce z paláce složil na zem. Probudil se až na ošetřovně, kde mu bylo řečeno, že měl epileptický záchvat. Od kdy se epilepsie projevovala tak pozdě? No, možná by byl za epilepsii i rád, poté, co se dozvěděl, že se mu vážná nemoc z dětství vrátila, jenže někam úplně jinam. Zvracení, bolesti hlavy, poruchy paměti i vidění s epilepsií.. Všechny tyto problémy byly po mnoha vyšetřeních přiřazeny k nádoru na mozku. Arlo věděl, že přesně na tento typ onemocnění zemřel jeho dědeček, tudíž se mohlo jednat o genetickou predispozici. Ovšem zároveň mohla být na vině i léčba ozařováním, kterou podstupoval od svých šesti let čtyři roky. Mladý muž musel tak začít znovu s druhým kolem léčby, tentokrát však ještě náročnějším. Studium ukončil, ale do práce však zatím chodit nepřestal, protože si potřeboval zaplatit vše potřebné. Neměl to svědomí na to, aby to řekl své tetě, nebo aby jí znovu bral její peníze. Jenže, léčil se teprve tři měsíce a možná nakonec nebude mít stejně jinou možnost, než Cass tuto zprávu sdělit.

Všechny texty jsou majetkem RPG. Zákaz kopírování bez souhlasu adminů.

bottom of page