Minulost:
Arianette se narodila do zámožné rodiny politiků v Arendallu. Celý život vyrůstala prakticky hned vedle královského paláce, do kterého jí otec občas i brával s sebou. Vždy si přál syna, který by mohl postavení převzít po něm a kterého by mohl učit všem svým klučičím zájmům. Že syna nikdy mít nebude bylo definitivně rozhodnuto, když Arii byly čtyři roky. Matka už několik let trpěla silnou endometriózou a bylo s podivem, že vůbec donosila jedno dítě. Aby se netrápila neskutečnými bolestmi, doktoři se rozhodli jí operativně vzít dělohu a zbytek rozmnožovacího ústrojí. V té chvíli otec pochopil, že pokud chce někomu své zkušenosti a práci předat, má k tomu možnost pouze u své dcery. A tak s tím také začal. Jak Aria postupně rostla, učil jí jezdit na motorce, střílet z luku, lézt po stromech a zároveň také hned několik cizích jazyků, etiketu, tanec, jak pečovat o svůj vzhled a další věci, které politici potřebují.
V šestnácti letech už se v paláci zvládala orientovat sama dost dobře a vesměs všichni očekávali, že půjde v otcových stopách. A ona o tom skutečně začala snít. Byla to jediná budoucnost, kterou před ní všichni předkládali a brali jako samozřejmost. Takže Aria neměla ani možnost snít o něčem jiném. Otec jí držel dostatečně zaměstnanou, aby jí nenapadlo se rozhlížet okolo sebe po jiných možnostech. Hned v devatenácti letech nastoupila na prestižní vysokou školu a při té už získávala menší pověření od paláce. Bylo jasné, že k téhle práci podědila talent po svém otci, protože se osvědčila jako velmi schopná. Arie na tom skutečně velmi záleželo, a proto dávala do studia i práce naprosto vše. Cítit tu hrdost a uznání od otce pro ní bylo tím hlavním hnacím motorem, který dodával všemu smysl, aniž by se ona více zamýšlela nad tím, zda je takhle skutečně šťastná. Po dokončení vysoké školy byla přijata do paláce natrvalo.
A až tehdy pochopila, že otec kdysi pozměnil své plány. Neměl syna, kterému by předal své postavení. Ale král měl za syna svobodného korunního prince, který potřeboval manželku a on tak využil svou dceru, aby se pokusil dostat ještě na vyšší postavení, než měl doposud. Až když si jí před rokem pozval sám král do pracovny a pověřil jí prací pravé ruky Ricarda, pochopila z otcovy reakce, o co mu celou dobu šlo. Místo hrdosti za to, jak je jeho dcera úspěšná, přišel neskutečný tlak na to, aby prince okouzlila a vzala si ho. Vychoval z ní naoko perfektní budoucí královnu. Sice ano, princ je přitažlivý a jisté kouzlo má, ale ona ho nechtěla svádět jen z pocitu donucení. Proto se smířila jen s občasným flirtem, který dodá otci naději a zbytek času se svědomitě věnovala jen své práci.
Tenhle její plán ale naprosto zbořil král před pár týdny, když jí oznámil, že Ricarda bude doprovázen při jeho cestě do Illey a pokud se nevrátí s prstenem na ruce od něj, v Arendallu už pro ní nadále není místo. Má před sebou tudíž cestu do neznámé země a jen pár měsíců na to, aby nějak okouzlila prince a donutila ho si jí vzít, protože jinak vůbec netuší, jak bude její budoucnost vypadat.