​
Julian se narodil ve stejném roce jako jeho bratranec, korunní princ Azriel. Jejich rodina byla velká a vlivná, ale pod povrchem se skrývalo napětí, které ovlivnilo celý Julianův život. V té době vládli Shadebrooku jeho strýc a teta – král a královna Blutmont. Avšak jeho otec, mladší bratr krále, nikdy nepřijal svou roli druhořadého prince. Ve skrytu duše vždy žárlil na svého sourozence a skutečnost, že právě on se stal vládcem jejich země, jeho závist jen posilovala. Když se narodil malý Julian, jeho otec se rozhodl, že jeho plány na získání trůnu se brzy stanou realitou. Vždy tvrdil, že jeho nejstarší syn by byl ideálním dědicem koruny dokonce i v době, kdy byl Julian ještě v plenkách. Julian od dětství žil v prostředí plném přísných pravidel. Musel poslouchat svého otce a být ve všem dokonalý – bezchybné chování, vynikající vzdělání a naprostá loajalita k rodině byly klíčové. Ačkoliv si časem uvědomoval, jaký jeho otec skutečně je, stále v sobě nosil naději, že jeho požadavky jsou míněny pro jeho dobro. Doufal, že v něm vidí nejen nástroj ke splnění svých ambicí, ale také svého syna. Ta naivita ho dlouho chránila před bolestivou pravdou – že jeho otec ho nikdy nemiloval tak, jak by měl. Byl pro něj jen prostředkem k dosažení moci. Když se narodili Julianovi sourozenci, věřil, že by mohli otce změnit. Že by konečně mohl být milujícím rodičem. Ale nic se nezměnilo. Otcova posedlost trůnem pohlcovala jejich rodinu jako temný stín. Julian se proto stal ochráncem svých mladších sourozenců. Byl jim oporou, kterou jim jejich vlastní otec nemohl poskytnout. Se svým bratrancem Azrielem a sestřenicemi Coraline a Penelope se vídal jen zřídka, ale jejich vztahy byly poměrně normální. Jako každá jiná rodina se občas škádlili, někdy spolu soupeřili, ale jinak spolu vycházeli bez větších problémů. To se však změnilo po tragické události, která zasáhla královskou rodinu Blutmont. Když Julian dospěl natolik, aby rozuměl politickým intrikám, jeho otec mu odhalil svůj skutečný plán – zajistit si trůn pro sebe. A cesta k němu byla jasná: král a královna museli zemřít. Julian to považoval za naprosté šílenství, ale věděl, že svého otce nepřesvědčí. A tak, když král a královna nešťastně zahynuli, musel pohřbít pravdu hluboko v sobě. Tato temná pravda ho poznamenala navždy. Julian už nebyl tím, kým býval. Ztratil část své nevinnosti a radosti. Stal se mužem nesoucím tíhu vin a tajemství, které nikdy nesměl prozradit. Jeho vztah s bratrancem Azrielem se změnil. Stal se chladným, vzdáleným. Když na trůn usedl Julianův otec jako regent, jejich rodiny se od sebe ještě více odcizily. A to mělo trvat do chvíle, než bude princ Azriel korunován. Julian dobře věděl, co jeho otec plánuje dál. Korunní princ Azriel musel být odstraněn, aby mohl jeho vlastní syn usednout na trůn. Julian však znal jen část tohoto plánu. Přesto se rozhodl obětovat sám sebe, stal se nástrojem svého otce, jen aby ochránil své sourozence. Dokonce i za cenu rodinných hádek, které vedli se svou druhou částí rodiny. Aby měl jeho otec přehled o tom, co se děje s korunním princem Azrielem, rozhodl se poslat své tři děti spolu s Penelope a Coraline do Illei. Julian věděl, že to nebyl jen pouhý rozmar – byla to další fáze jeho otcových plánů. A on, ať už se mu to líbilo nebo ne, byl součástí hry, která mohla rozhodnout o osudu jejich země.