Minulost:
Malá princezna Usagi se narodila sedmnáctého března v poledních hodinách. Jakožto zcela první dítě královského páru to trvalo celkem dlouho. A nakonec na světlo světa přišel malý uzlíček. Její otec byl múza a její matka byla limpid tím pádem se z ní stal analys. A jí i rovnou padla na hlavu onen status korunní princezny, jakožto prvorozené dceři králi a královně Hyrule. Byla vychovaná s láskou. Jak ze strany své matky tak i svého otce. Ovšem sama moc dlouho nepobyla. Ani ne pár měsíců po jejím narození byla znova královna těhotná a o rok později přišel na svět její mladší bratr Seung. Ovšem jelikož byl až druhorozený tak se dostal jen na čekačku v listině na trůn. Ovšem i tak obě děti byli velmi opěvované. Jenže radost a štěstí netrvali v jejich paláci věčně. Když bylo Usagi čtyři roky, tak jejich otec zemřel. Přesně podrobnosti nikdo nikomu nesdělil. Ututlali to a více se nic neřešilo. I když by z toho malá Usagi neměla moc velký rozum. I tak cítila, že je něco špatně. Celý palác a zemi pohltil smutek nad ztrátou krále a otce dvou dětí. Zemí se nesly klebety, že to jejich matka může za smrt jejich otce. Jenže kdo znal ženu nejblíže tak věděl, že ona by nemohla nikomu ublížit ani svému manželovi. Během toho znova královna otěhotněla. Všichni si mysleli, že je to dítě ještě jejich zesnulého krále. Nikoho by nenapadlo, že by královna mohla mít románek bokem. Možná to jejich matku vyhecovalo k tomu si co nejrychleji vzít dalšího muže. A proto i netrvalo dlouho a po jejím boku se ocitl zcela jiný muž. Nebo-li nynějšího král. O rok poté přišel na svět jejich mladší bratr Minato. Usagi ani Seung netušili, že není zcela jejich bratrem. Nikdo jim neřekl pravdu. Nikdo jiný to ani netušil. V tu dobu už Usagi pociťovala, co dokáže jako analyz. Nebyla však na takové úrovni, aby uměla číst myšlenky. Ale vnímala u druhých pocity a změny. Nejprve tomu moc nedávala tolik pozornosti. Spíše naopak se snažila být normální dítě. S bratry si často hrála a skotačila. Dokud nepřišli povinnosti spojené s učením. Ze začátku to nesnášela. Nechtěla být zavřená v jedné místnosti s učitelem, který jí vyprávěl o historii jejich země. Chtěla být venku a bavit se. Jenže nemohla a to jí štvalo více. Ovšem kousla se. Byla korunní princezna a všichni spoléhaly, že se svého postu ujme tak jak má. Ovšem našel by se někdo, kdo doufal v přesný opak. A to byl její nevlastní otec alá král. Sice se snažil, aby nikdo nepoznal, že by byl stokrát radši, kdyby na trůnu usedl po něm někdo jiný. Avšak nacvičil si vždy dokonalou masku, aby nebyly poznat jeho pravé úmysly. Usagi cítila při společných večeřích u jednoho stolu zvláštní energii z jeho strany. Ale většinou si myslela, že to bylo kvůli unavenosti a starostem. Kéžby jen věděla pravdu, že za jejími zády se snaží její otčím dosadit na trůn svého syna. Že on je nejvíce vhodný kandidát. Možná kdyby to Usagi věděla. Tak její vztah k Minatovi byl zcela jiný, jenže ona žila ve sladké nevědomosti. A svého bratra si opravdu oblíbila. Když bylo Usagi čtrnáct, tak se náhle po boku Minato objevil chlapec. Jeho kamarád a osobní strážce. Byl mladší než byla ona. Prvně mu úplně nedávala takovou pozornost. Ovšem, když během svého studia s nimi trávila čas jen tak na pozemcích paláce nebo na akcích. Přistihla se, že po něm až moc pokukuje, že má vždy zatajený dech, když ho nikde neviděla. Než nakonec zjistila, že se do něj v patnácti letech zamilovala. Nechápala jak k tomu vůbec došlo. Moc si toho po tu dobu neřekli. A on nevypadal, že by zrovna věděl, že někdo jako ona existuje. Zapírala to. Nechtěla, aby se to nikdo dozvěděl. Proto se uroutně zabrala do učení. Aby nemyslela na to, co k mladšímu chlapci cítila. Jak však utíkaly roky, tak se stále nic nezměnilo. I když pozorovala Sanjina z dálky. Stále její city k němu nezmizeli. Myslela si, že by to cítil stejně. Že by si jí mohl i konečně všimnout. Nebo ho snad nějak zaujme. Jenže se při dvou pokusech vůbec o něco pokusech spíše ztrapnila. I tak to nevypadalo, že by si vůbec něčeho všiml. Když jí bylo sedmnáct tak na tajno jednou ukradla flašku saké. A opila se. V ten večer jí našel v jejích pokoji Minato. Nechápal, proč to udělala. Nebyl moc spokojený, že se opila a ještě natajno. No v tu dobu se i před ním prokecla, co cítí k jeho strážci. Ráno, když si na vše pak vzpomněla tak myslela, že se hanbou propadne. Proto i doslova Minata prosila, aby mu to neřekl. K jejímu štěstí to Minato odsouhlasil. A tak mohla dále zapírat a dělat, že nic. Aby potlačila city tak se dala dohromady s jedním šlechticem. Byl to mladý a pohledný muž, kterému darovala i své panenství. Ovšem choval se mile a ohleduplně tak první tři měsíce. Dokud se neobjevila jeho pravá tvář. A jeho agresivní žárlivost, kdy byl kolikrát až k nesnesení. Jeji vztah trval půlrok. Nakonec ho ukončila sama Usagi. Byl to pro ní velký tlak a zbytečný stres, který nepotřebovala. Druhý vztah už trval déle. Skoro 4 roky. To už táhlo Usagi na dvacet pět let. Vypadalo to nadějně. Ovšem necítila tam ze své strany tu jiskru. Měla toho muže ráda, ale byl to maminčin mazánek, který si neuměl postavit vlastní hlavu. A ona někoho takového nechtěla do svého života. Navíc mu jeho maminka domluvila druhý vztah za jejími zády, takže ukončení tohohle vztahu bylo jako rychlostí světla. Znova se ponořila do knih a učení. Dokonce i jejich matce pomáhala s papíry a dokumenty. Jen proto, aby utekla ode všeho. V tu dobu i začala pociťovat, že je se Sanjinem něco jinak. A všechno se jí hlavně potvrdilo, když se k ní dostalo, jaký život vede. Že si tahá do postele kohokoliv, kdo mu příjde pod ruku. Ač Usagi sebevíc chtěla tak její city k němu nezmizeli. Ovšem potlačila je v sobě. Protože si připadala jako někdo, kdo by ho nemohl ničím zaujmout. Navíc i slova její matky jí dost připomínaly, že si má najít manžela velmi dobrých poměrů. A to jí více užíralo. Když však padlo téma o Selekci v Illei. Tak se Usagi sama přihlásila. Potřebovala odjet. Vyčistit si hlavu. A poznat i jiné lidi.