Minulost:
Lydia se narodila při jedné letní noci. Jako druhý nástupce na královský trůn v Luxarii. Jestli si však každý myslel, že byla hýčkaná a zcela milovaná tak to se zcela pletl. Jejich otec, nebo-li král Desmond Kalisto Le Fleu dával přednost chlapeckým potomkům před dívkami. To se mu však aspoň na poprvé splnilo, když se mu narodil jako první dítě její starší bratr Alecio. Jakmile se však narodila ona. Tak královu pozornost zcela minula. Ovšem to se u jejich maminky Aurellii nedalo říci. Ta své děti nadevše milovala. A snažila se jim dát mateřskou lásku, jak se patří. Ani ne chvíli poté se ostatní dozvěděli, že jejich otec očekává další dítě. Bohužel s jinou ženou. Nikomu to nebylo divné. A nikdo nemohl nic mít proti. Rok před narozením dalšího potomka však královna přišla o svého draka. Lydia neznala přesně podrobnosti. Jen zaslechla, že to byl přímý a naplánovaný útok na jejich otce a matku, pro kterou se obětoval její drak. Po tom hrozném incidentu se jejich matka změnila. Šlo to postupně. Přestala nejprve vnímat a pak i postupně mluvit. A tak si vychovu malé Lydie vzali na starost chůvy. Alecovu a její matku přestěhoval někam do soukromých komnat a přestal se o ní zcela zajímat. Nebylo ani takovým tajemství, že jejich otec nebyl nikdy jejich matce věrný. Jejich sňatek nebyl vytvořen z lásky, ale hlavně z politických rozměrů. A tak nebylo divné, že se po jeho boku ukazovala jiná žena než jejich matka. Malá Lydie tomu moc nerozuměla a ač měla zakázáno se stýkat se svou matku. Tak dělala přesný opak. Často k ní utíkala, když byla sama. Jelikož byl její starší bratr v moci jejich otce, který z něho chtěl udělat svou perfektní loutku. Tak se Lydia cítila vždy osaměle. Neměla nikoho. Se svou nevlastní sestrou se setkávala zřídka kdy. Nepovažovala jí úplně za rodinu. Protože byla naštvaná na otce. Na to co udělal jí, jejímu bratrovi a jejich matce. Její nevlastní sestra se jmenovala Hesia. Věděli o své vzájemné existenci, ale to bylo prozatím všechno. Obě však byli zcela na tom stejně. Jejich otec je obě přehlížel. Nebylo pro něj tak důležité jako jejich starší bratr. Byli mu maximálně dobré na budoucí sňatky. Ale i tak v jejich režimu nijak nepolevil. Neuznával slabost. Proto se nad nimi snažil držet pevnou ruku. Rád ovládat ženy. Měl to v krvi. A Lydie se bála, že jednou takhle dopadne její bratr. V době kdy byli Lydii devět se ztratila v lese při jednom honu, který uspořádal jejich otec jako každý rok. V té době byla moc zvědavá a neposlušná. Proto když zahlédla vstup do velké jeskyně. Tak to musela jít prozkoumat. A při jejím bádání našla uprostřed toho všeho černé dračí vejce. Slyšela historky a příběhy různých Dračích jezdců, jak našli vejce, které je přijalo. Sama o tom dost snila. Chtěla se stát taky neohroženým Dračím jezdcem, jako byla jejich maminka. Z vejce cítila zvláštní sílu, která jí volala. Proto taky neváhala a vejce na tajno odnesla. Věděla jak se má o něj postarat. Ve svém pokoji pro něj z hromady peřin a polštářů vystavěla provizorní hnízdo. A každý večer s ním mluvila. Vyprávěla mu všechno možné. Jako by to byl její nejbližší člen rodiny. Dala mu svou lásku a péči, jak nejlépe uměla. Dokonce s ním i několikrát usnula. Taky když se po pár dnech jednou ráno probudila. Tak vedle sebe objevila prasklé skořápky. Nejprve byla dost vyděšená. Ovšem pak ho zahlédla. Toho malého šupinatého tvorečka, který na ní upíral oči. Lydia v ten moment k němu natáhla ruku. Dobře si pamatovala jak se zatajeným dechem čekala jestli k ní dráček přijde blíže. Skoro to i vzdala. Ovšem k jejímu překvapení si malý dráček opřel svou hlavu o její dlaň a v ten moment její pokoj zalilo zlaté světlo. Které z okna vystřelilo až do zahrad. Drak si jí vybral jako svého budoucího jezdce. Její otec vrazil v ten moment do pokoje a našel jí tam s ním. V té chvíli Lydie věděla jak ho pojmenuje. Antarax. Stali se jedním tělem a jednou duší. Stali se zcela jednotní a nerozluční. Tím, že se jí vylíhl drak dala otci důvod, aby jí pár dní na to poslal rovnou na soukromou školu. Kde se měla naučit sebeobranu, let na drakovi a všechno s tím spojené. Na školu byli přijímací zkoušky opravdu fyzicky náročné. Ale s menším podmáznutím penězi a mocí jí tam snadno dostal. Ovšem jestli přijímací zkoušky byli peklo. Tak to co poté přišli bylo hotová noční můra. Nikdo se tam s ní nemazlil. Podobně jako s jejím bratrem, který se tam ocitl ještě dříve. Všem bylo jedno, že je dívka. Měla se stát Dračím jezdcem a tam žádné výjimky neplatili. Často chodila zbitá, zpocená a unavená spát. Ale její pouto s Antaraxem sílilo. Dělala to pro něj, pro sebe a pro matku. Chtěla otci dokázat, že i ona může být Dračí jezdec. Během několika let se k ním na školu připojila i Hesia a její nejmladší sestra Eve. V tu dobu začali vlastně opravdu působit jako sourozenci. Chránili se a štvaly navzájem. Škola je donutila se sblížit ač každý byl zcela jiný. A taky se v Lydii probudila touha poznávat. Proto, když se naučila na Antaraxovi létat tak byla většinu času pryč. Během toho, co dosáhla i svých osmnácti let se rozhodla mít velmi bujarý život. Co se týkalo i klubů, alkoholu, hudby a mužů. Tím jak se blížili poslední zkoušky. Tak cítila tlak, který se snažila tlumit. A našla k tomu jakýkoliv prostředek. Sex a alkohol byl její osvoboditel. Podobně jako tréninky a létání. Během téhle své bouřlivé doby i poznala v jednom podniku jednoho upíra. Jmenoval se Dmitrij a byl to princ z Valdorie. Jelikož byla stejně jako on lehce podpořená alkoholem tak se spolu vyspali. Mělo to skončit, tak jako vždycky. Jen jednorázovka. Tím jak byla Luxarie uzavřená tak neměla šanci poznat moc jiných kultur. Proto jí to možná k němu táhlo natolik, že se to neskončilo jen při jednom sexu. Vyhledávala ho. Stejně jako on jí. Propadli do vášně a chtíče k sobě navzájem natolik, že jim bylo úplně jedno jaké následky to bude mít. O jejím tajném vztahu nikdo nevěděl. Nechtěla aby to nikdo věděl. A kdyby se to dozvěděl její otec. Tak by to zarazil. Jenže všechno musí jednou skončit nebo se úplně pokazit. Lydia do něj vložila svou důvěru. Možná to byla chyba. Protože při jedné osudné noci se opil a zdrogoval. Byl úplně mimo a hlavně byl hladový. A ona taky nebyla zrovna v úplném střízlivém stavu. V ten večer se z ní napil. Ač dříve sliboval opak. Zakousl se jí do krku a sál plnými doušky její krev. Nepřestával. Ač mu ryla silně své nehty do hrudi, tak moc že tam měl krvavé šrámy. A prosila ho, aby přestal. Zároveň v mysli volala Antaraxovo jméno. Volala ho o pomoc. Křičela. Antarax se k ní snažil k ní dostat. Byl zrovna pár mil daleko. A i jeho opouštěly síly. To byl i první moment, kdy pocítila jaké je to, když se vytrácí pouto Dračího jezdce a jeho draka. Největší strach, co uvnitř sebe měla se stával skutečnosti. Antarax však se svými zbytky sil vyslal zprávu o pomoci Alecovi. Když Lydia začala ztrácet vědomí, tak si jen matně pamatovala, jak se roztříštila okna v místnosti ve kterém byli. Než však omdlela, tak zaslechla hlas svého bratra, který jí utěšoval, nadával a říkal, že na ní Antarax čeká, že je v pořádku. Protože se na něj před omdlením ptala. Nakonec si více nepamatovala. Po téhle události uteklo několik měsíců. S Dmitrijevem se po celou dobu neviděla. Nakonec ho však vyhledala. A skončilo to velkou hádkou. Takovou, že jejich vztah se stal zcela minulosti. Lydie v ten den mohla umřít. Mohl s ní umřít i Antarax. Její drak. Její druhá část. A to se nedalo jen tak odpustit. Od té hádky už prince z Valdorie neviděla. Nechtěla. Zaměřila se zase na sebe. Na tréninky a poslední zkoušky. Zcela se před světem uzavřela a po úspěšných složených zkouškách se naplno chopila toho čím se stala. Dračím jezdcem. Dva roky na to se však otec zmínil, že Illea pořádá Selekci. A že chce, aby tam Alec jel, aby zastupoval jejich zemi a našel si popřípadě budoucí manželku. A tak se Lydia přihlásila taky, aby v tom svého bratra nenechala zcela sama.