Minulost:
Luca byl jediným synem milujícího mladého páru, kteří mu dopřávali poklidné dětství. Rodiče ho vychovávali s péčí a láskou, přičemž dlouhou dobu doufali, že se jim podaří mít ještě jedno dítě. I přes opakované snahy se však nezadařilo a další dítě nepřišlo. Až o pár let později, osud přivedl do Lucova života osobu, která se mu stala bratrem. Když Lucova teta Maria přišla při tragické nehodě o manžela, rozhodla se se svým synem Mattheem přestěhovat k rodině Salvatierri. Chlapci bylo sice jen několik let, ale ztráta otce na něj silně dolehla, a Maria doufala, že blízkost rodiny pomůže hojení čerstvých ran. Luca a Mattheo si brzy vytvořili vztah jako sourozenci a sdíleli téměř všechno – od her po malé klukovské průšvihy. Byli jako nerozlučná dvojka, a i když občas došlo na hádky, oba věděli, že se na sebe mohou vždy spolehnout. Jak šel čas, Luca začala lákat hudba a v deseti letech si poprvé vyzkoušel hrát na elektrickou kytaru. Ihned si to zamiloval. Jeho bratránek naopak zabloudil ke klávesům, a tak společně začali tvořit a snít o kapele, která by jednou dobývala světová pódia. Tyto dětské sny jim dávaly jakousi naději do budoucna. Když bylo Lucovi sedmnáct, rodinu zasáhla další těžká rána. Mattheo byl účastníkem vážné nehody, po které zůstal naživu jen s obrovským štěstím, ale bohužel přišel o zrak. Tato tragédie otřásla všemi, a pro oba chlapce to byla zkouška, která jejich vztah ale pouze utužila. Luca se snažil být svému příteli neustále nablízku a hledal způsob, jak Matthea podpořit. Nakonec se připojil k místnímu klubu, kde se učil výcviku vodicích psů pro nevidomé. Možná i díky své rase se mu při práci se zvířaty velice dařilo a Lucu to nakonec začalo velmi bavit. Chtěl pomoci Mattheovi a dalším dětem, které postihl podobný osud vést život, který by nebyl limitován postižením. Luca postupem času začal rozvinovat i své fyzické schopnosti. Začal se věnovat bojovým sportům a zlepšoval svou kondici. A když pochopil, že na tom jeho rodina není finančně zrovna nejlépe, rozhodl se najít si práci. Jeho schopnosti ho přivedly až k pozici strážce místního prince. Toto zaměstnání pro něj bylo jako splněný sen. S princem si navíc velice rozuměli a jejich vztah byl nejen pracovní, ale velice rychle se z nich stali i přátelé. Princ, který měl pochopení pro jeho rodinnou situaci, často Lucovi umožňoval věnovat čas i svým blízkým, což Luca nesmírně oceňoval. Když však přišlo rozhodnutí, že se princ vydá na cestu do Illey, Luca věděl, že jako jeho osobní strážce musí jet s ním. Bylo to poprvé, co měl na delší dobu opustit svoji rodinu, a tento fakt v něm vzbuzoval jak nervozitu, tak i nadšení. Cesta do neznámého světa, daleko od domova, mu dávala do žil jakýsi dopamin z šance poznat nové lidi. I když si uvědomoval, že jeho odchod může být náročný jak pro něj, tak pro jeho blízké, cítil zároveň i vzrušení z toho, co všechno ho může v Illey čekat. Pár dnů před odjezdem se však rapidně zhoršil zdravotní stav jeho otce, který bojoval s cukrovkou. Rozhodl se proto, že do Illey odcestuje o pár týdnů později, než princ. Ten s tím naštěstí souhlasil. Po nějaké době se stav jeho otce opět vrátil do zajetých kolejí a Luca mohl konečně odjet vstříc novým dobrodružstvím.