Minulost:
Neměl svou rodinu ani šanci poznat, jelikož ihned po jeho narození ho dala jeho rodina do sirotčince. Byl to malý sirotčinec na okraji města, velmi chudý a tudíž ve špatném stavu. Byli tam hlavně odložené děti jako byl on a pak děti z ulice, který neměli jiný místo kam by mohli jít. Nejenom kvůli tomu že měl domov málo financí, ale i kvůli dalším věcem byl život v něm velmi složitý. Většina dětí která tam žila nebyla moc laskavá, vlastně to tam mezi nimi chodilo hůř než kdyby skutečně žili na ulici. Všeho měli málo a proto si vše získali hlavně ty nejsilnější. Kuro byl jako dítě považován za slabocha, děti okolo něj toho často využívali. Často se stával terčem posměchů a šikany. Neměl nikde zastání protože těch pár přátel co měl se nechtěli zaplést do problémů a dospělým co se o ně měli starat to bylo jedno. Když byli modřiny na jeho těle moc vidět, jen jim vynadali, dali nesmyslné tresty a šikana vůči němu pokračovala vesele dál. Mnohokrát ho napadlo že by jednoduše utekl, ale bál se že by to venku nepřežil. Jak by mohl zvládnout zlý a nebezpečný svět, když nezvládl pár dětí v podobném věku jako byl on sám? Bod zlomu ale nastal když mu bylo jedenáct let, děcka ho omylem strčila ze schodů, což mělo velmi špatné následky. Měl tam ten den umřít a taky že ano, nebo snad ne? Ten den se ukázalo že není tak obyčejný jak si každý okolo něj myslel, ale byl víc neobyčejný než se každému mohlo zdát. Probudilo to v něm odvahu utéct a možná by to opravdu i udělal, kdyby ale jednoho dne kolem jejich sirotčince neprojížděla královská rodina. Každý je chtěl vidět, pro všechny to byla velká věc a to samozřejmě i pro něj. Díval se na královský průvod a nevěděl co má obdivovat dřív. Nakonec ale jeho velký obdiv získali strážci, který s královskou rodinou jeli. Viděl jak statečný jsou, viděl v nich sílu a odhodlání které on neměl. Byli silný, nepřemožitelný a to bylo přesně to, co si on přál být. Ten den se změnili jeho tužby a přání, nechtěl utéct a zmizet, chtěl být jako oni. Ne chtěl být přesně jako oni. Přál si aby byl stejně silný, přál si aby jednou mohl být strážce. Dal si nový životní cíl a tím se rozhodl řídit. Začal na sobě pracovat a byl rozhodnutý že se změní. Učil se, cvičil a pilně trénoval. Šlo to pomalu, brzy ale začal být stejně silný jako ti co ho roky šikanovali a nakonec začal být i silnější. Trvalo to dlouho, ale i oni si to brzy uvědomili a nechali ho být. Na to aby se mohl stát strážcem potřeboval školu a na tu potřeboval peníze, proto začal pracovat a každou korunu si šetřil až do chvíle, kdy skutečně nastoupil na školu. Po té přišel výcvik na strážce, který byl obtížný ale on ho zvládl skvěle. Byl jeden z nejlepších ve svém věku, tedy takhle mu to alespoň říkali starší strážci a ti co ho cvičili. Po dokončení výcviku přišlo na řadu rozřazení a jemu byla ihned nabídnuta pozice strážce korunní princezny. Byl to pro něj rozhodně šok, nemohl uvěřit tomu že mu něco podobného nabídli. Samozřejmě že to přijal, nebyl hloupý aby ne, stejně si ale musel zjistit proč zrovna on. Dozvěděl se že si ho osobně zvolila královna a to s ohledem na jeho výsledky, ale i na rasu. Byl z nástupu nervózní, ale nakonec se ukázalo že být nemusel. Princezna byla úžasná a nedala mu jediný důvod k tomu, aby se cítil zle. Od první chvíle se k němu chovala laskavě a tak brzy nervozita z jeho práce zmizela. Práce ho rozhodně bavila, cítil se silný jako si přál být a na tom záleželo. Co ale nečekal bylo že k princezně brzy začne cítit něco, co by cítit neměl. Nedával je najevo jelikož věřil tomu že je to špatné a nic podobného k ní citit nesměl. Šlo to ale špatně hlavně když zjistil že princezna pravděpodobně cítí něco ke strážci jejího bratra. Nevěděl to jistě, ale ten pocit kvůli tomu jak se chovala. Nevěděl jestli je to jen jeho pocit a nebo pravda, ale i tak si nemohl pomoct a vyvolávalo to v něm negativní pocity vůči onomu strážci, hlavně pak žárlivost. I tyhle pocity potlačil, i když někdy udržet profesionalitu pro něj bylo obtížné. Když se princezna přihlásila že poletí do Illei, byl rád že může letět s ní a doprovázet jí. Nejenom že mohl být po jejím boku, navíc se tak mohl podívat někam jinam z čehož byl opravdu nadšený.