Minulost:

Izara pochází z dvojčat. Když se narodila, už na ni čekala její o pár minut starší sestra Runa a kromě ní a bandy doktorů, také milující rodiče a nejstarší ze sourozenců, bratr Davian. Se svou rodinou prožila velkou část života v Kyrialosu, provincii, kde původně bydlela její matka a zřejmě také jedním z největších rájů pro mořské panny. Svou rodnou provincii má ráda a prožila v ní krásné dětství, za což tedy může vděčit hlavně své rodině. Zřejmě vždycky byli dost šťastní a spokojení. Žili si poměrně jednoduchý život, ne že by to někomu z nich vadilo. Se svou sestrou, dvojčetem se často spikli proti staršímu bratrovi a snažili se mu všelijak otrávit život, ale vždycky ho měla ráda a vzhlížela k němu, i když jejich vztah se zlepšil a dostal na tuhle úroveň až později v jejich životě, což je zřejmě normální. Ironií je, že samotné Izaře připadá, že právě teď, když už jsou všichni dospělí, rozumní a rozumí si zřejmě nejlépe, jsou i nejvíce rozdílní. Možná je to jen její pocit, ale také na tom třeba i něco je. Během dospívání byla Izara ve všem průměrná. Průměrné známky ve škole, průměrné záliby, které v ničem nevynikaly, průměrný počet přátel.. Hodně dlouho si jen tak plavala životem, než jí došlo, co je pro ni to pravé. Dlouho si myslela, že se bude živit zpěvem. Zpívá dost dobře a rodiče ji v tom podporovali, ale to nakonec skončilo tím, že si občas zajde do karaoke baru a zpívá tam, než že by měla vlastní koncerty a vyprodávala haly. Nikdy nebyla ani jako bratr, který šel na vysokou školu, měl jasný cíl, zajímal se o politiku a byl v tom dobrý. Ke svému povolání přišla prakticky náhodou. Jeden večer, to jí bylo šestnáct. Tajně se vykradla z domu, asi poprvé a naposledy, aby mohla na půlnoční plavání se svou kamarádkou, protože to byly její narozeniny. Vše proběhlo hladce, až když je po cestě domů chtěl okrást nějaký elf, její kamarádka zamrzla, strachem, ale sama Izara cítila v tu chvíli jen adrenalin. Bylo to riskantní, hloupé, protože nevěděla, jestli má zbraň či ne, ale kopla ho do míst, kam Slunce nezáří a jednu mu vrazila do nosu. Pak popadla kamarádku za ruku a zdrhla mu. Vždycky byla rychlá, měla dobré reflexy a fyzičku a tenhle večer ji to došlo. Ochranářskou povahu, kterou má ke svým nejbližším, by ráda přenesla ke komukoliv, kdo by byl v jakési nouzi a chtěla by mu pomoci. Nikdy se rodičům, ani sourozencům nesvěřila, jak ke svému rozhodnutí došla, ale druhý den jim oznámila, že se chce tímhle živit. Tuší, že si zřejmě ze začátku mysleli, že jen žertuje, ale ona začala na sobě pilně pracovat. Pravidelně chodila běhat, začala chodit do posilovny, na lekce sebeobrany, když mohla tak i střílení.. Místo toho, aby šla na vysokou školu, tak po střední zahájila tříletý výcvik doufajíc, že přinese ta snaha ovoce a ona nakonec přinesla. Během svého výcviku jako strážkyně z řad paláce měla možnost poznat několik dalších provincií a asi dvě cizí země. Palác nerad nechává strážce na místech, kde by mohli mít nějaké blízké a být k nim tudíž shovívavější, to je příčina, proč pár let nyní nebyla ve své rodné provincii, tedy na delší dobu. Tak rok zpátky se tam stavila na Vánoce.. Jinak s rodinou udržovala vztah díky zprávám a hovorům, případně pohlednicím, které jim posílala z míst, kde zrovna byla. Bylo to pro ni těžké, stejně tak věří že i pro její rodinu, ale šla si za svým snem a tohle bylo k jeho splnění jednoduše třeba. A ten výcvik já dal hodně, mimo jiné si během něj udělala i piercing, avšak mrzí ji, že tady nemohla být po bratra víc, když se rozváděl, vyčítá si to. I když pokud by tam byla, jeho ex-manželka by to tedy pěkně schytala, což by nepomohlo ani jedné ze zúčastněných stran. Nyní je její výcvik konečně u konce a ona může začít pracovat. Bylo jí nabídnuto místo přímo v paláci, kde začíná Selekce, přijedou zahraniční hosté a tudíž je třeba nová posila. Ona se navíc osvědčila. Vždycky byla spolehlivá a skončila na samotné špičce své skupiny. Ještě aby ne, když přesně tohle byl její cíl. Těší se na palác, na hlavní město Avalon a na znovushledání s jejím bratrem, který tam dělá funkcionáře.