top of page
Alecio Farrel Le Feu
Rasa: Dračí jezdec
Status: Korunní princ
Původ: Luxaria
Věk: 26 let
Výška: 183 cm
Váha: 72 kg
Datum narození: 3.1.
FC postavy: Neels Visser
Hráč: Mayura
Rodinný stav: svobodný
Rodina: Otec - Desmond Kalisto
matka - Aurellia
Lydia Rosenitte- sestra
dvě mladší nevlastní sestry Hesia a Evienrose
Zájmy: Boj, lukostřelba, šerm, jízda na koni, létaní s jeho dračicí, cestování, tetování, posilování, turistika
Charakteristika:
Alec, mladý princ s blonďatými vlasy a ledově modrýma očima, které mnoho lidí zaujmou hned na první pohled. Na oficiálních akcích vystupuje jako okouzlující princ s vřelým úsměvem, který se mu ale jen málo kdy odráží v očích. Jeho zevnějšek často klame i přes to že se to může zdát, Alec je velmi snadno přístupný. Když přijde na kontakt s cizími lidmi, je často rezervovaný a nedůvěřivý. Důvěra je pro něj něčím, co si u něj ostatní musí zasloužit a proces, během kterého si někoho pustí k tělu může být zdlouhavý. Když s ním člověk poprvé promluví, buď může působit jako dobře vychovaný mladý muž a nebo může působit chladně a odměřeně. Chladná maska ho chrání před možným zraněním a zklamáním, řídí se pravidlem že nikdy neví co může od cizích lidí čekat. Kdo si ale dá tu práci a vydrží jeho obranou zeď, může zjistit že je v něm mnohem víc. Jakmile se mu podaří někoho lépe poznat a začne mu důvěřovat, odhalí část povahy která je plná loajality, oddanosti a odvahy. Alec je známý svou ochranitelskou povahou, zejména pokud jde o jeho matku a sestry. Je vždy připraven zasáhnout a chránit je před jakýmkoliv nebezpečím, či nepřízní osudu. Ví že by si jeho sestry hladce poradili i bez něj, přes to ale tuto svou stránku nemůže ze sebe vymazat. Jeho oddanost rodině je nesmírně vážná, často o sobě slýchá je je suchar a otravný strážce, ale tyto slova si nebere k srdci. Jeho vztah s otcem je ale mnohem komplikovanější. Na jednu stranu Alec usiluje o tom být dobrým synem, který se pilně učí, svědomitě plní své povinnosti a snaží se připravit na roli budoucího vládce. Jeho snaha dosáhnout otcových očekávání a stát se ideálním následníkem trůnu se může zdát být očividná. Na druhou stranu v sobě ale má pocity zklamání a hořkosti vůči otci, který mu brání v tom, aby mu plně důvěřoval a měl k němu srdečný vztah. Jeho vztah s jeho otcem je chladný z velké části kvůli jeho vztahu s jeho matkou, ale taky k tomu jak se chová k němu a jeho sestrám. Otcova náročná a často necitlivá povaha má zásadní dopad na celou rodinu. Alecova odměřenost a zdánlivá nenávist vůči otci je jen výsledkem jeho chování vůči rodině, ale také narůstajícímu tlaku kterému je díky němu vystaven. Kromě svých klasických povinností byl Alec nucený vyhovět otcovým požadavkům na výcvik v boji. Jeho otec vždy trval na tom aby ovládal nejrůznější bojové techniky a zbraně, což zahrnovalo dlouhé hodiny tréninku a drsného výcviku. Už jako malý chlapec se učil boj s různými zbraněmi i bez nich, stejně jako boj na hřbetě své dračice. Je těžké to pro něj přiznat, ale stává se pro něj téměř nemožné plnit otcova očekávání. Každý jeho úspěch je brán jako samozřejmost, zatímco každý neúspěch je jen dalším důvodem k jeho kritice. Přestože by to nahlas jen těžko přiznal, hluboko uvnitř se díky tomu cítí zranitelný a unavený, z toho že se snaží dosáhnout něčeho očividně nemožného. Alec se těžko směřuje s těmito, ale i s dalšími konflikty komukoliv, což z něj činí člověka uzavřeného a samotářského. Velkou výjimkou je jeho dračice Narene. Díky jejich vnitřnímu poutu Narene zná každou jeho myšlenku, i tu nejtajnější. Její přítomnost pro něj znamená bezpečný přístav, kde se může otevřít beze strachu z nepochopení a nebo odsouzení. Narene vždy dokonale cítí jak se Alec zrovna má a intuitivně ví co mu říct a nebo co udělat aby se cítil lépe. Velmi mu pomáhá čas strávený s ní a to hlavně ve chvílích kdy jsou vysoko nad mraky. Jejímu vnímavému pohledu nikdy nic neunikne, i když i kdyby se snažil vše by stejně zjistila díky jeho poutu. Narene je mu v hodně ohledech podobná, je ochranitelská a bojovná, jen je ale mnohem více divočejší než je on. Věci které se on snaží řešit diplomaticky ona řeší vrčením a zuby. Díky jejímu rudému zbarvení a tomu jak je hromná v mnoha lidech budí respekt a strach, ovšem stejně jako Alec jsou lidi kterým by nikdy neublížila. To ovšem by se nedalo říct o cizincích, kteří jí pijí krev. Jakožto dračice je pořádně tvrdohlavá a někdy až vzteklá, ale tak jako každá jiná ženská. Když Alec nemusí řešit své povinnosti, rád tráví svůj volný čas ve vzduchu, létajíc na hřbetu své dračice. To mu poskytuje tolik chybějící pocit svobody a úniku, bez tíhy odpovědností a očekávání které ho na zemi svazují. Přestože měl celý život dokonale nalajnovaný a musel dělat vše, co mu otec řekl, Alec si našel něco, co mu nemohl zakázat. Nechal si udělat několik tetování, i když to jeho otce rozzuřilo. Bylo mu jedno, že se to nehodí do role dokonalého prince; byla to alespoň malá vzpoura, kterou si dovolil. Pro někoho to mohla být drobnost, ale pro Aleca to byl velký krok, jak se vymanit z otcova područí. Tetování se pro něj stalo symbolem osobní svobody a individuality. Každé z nich mělo svůj vlastní význam a připomínalo mu jeho odvahu a odhodlání prosadit si alespoň kousek své vlastní cesty. Tato vzpoura, i když malá, mu dodávala pocit kontroly nad svým životem a posilovala jeho identitu mimo otcovu přísnou kontrolu. Přestože jeho život byl plný povinností a očekávání, tato malá vzpoura mu poskytovala pocit úlevy a připomínku, že je více než jen figurkou v otcových plánech.
Minulost:
Alec se narodil jako prvorozený syn krále, což automaticky znamenalo že bude jeho život jakož to následníka trůnu plný očekávání a povinností. Když se narodila jeho sestra, byl naprosto nadšený. Nechápal proč z toho otec nebyl tak nadšený. Myslel si že jí bude mít otec rád, ale nechápal že otec nikdy nebyl moc na city. Kdo byl ale citovou podporou byla jeho matka. Díky tomu že se ho otec snažil vychovávat se s ní skoro nemohl stýkat, ale vždy si našel způsob jak před ním utéct do náruče své laskavé matky. Nechápal když se pak kolem otce motali jiné ženy, z jednoho toho vztahu nakonec přišla jedna z jeho sester. Vše se změnilo po útoku na jejich rodiče, ze kterého unikli živí, tedy až na draka jeho mámy. Sledoval to jak se měnila a bolelo ho u srdce jí tak vidět, bylo mu smutno z toho že jí otec nepomohl a místo toho jí nechal zavřít jako kdyby ani nebyla lidská bytost. Také se mu nelíbilo jak se choval pokud šlo o jeho sestry, jako dítě ale neměl odvahu mu nijak odporovat. Jako dítě ho vlastně poslouchal na slovo, protože si prostě myslel že je to tak správně. Od malička byl pod jeho přísným drobnohledem, ten dbal na to aby měl tu nejlepší výchovu, která se s jeho růstem stávala náročnější a komplexnější. Měl být veden k tomu aby se stal nejenom vzdělaným a schopným následníkem, ale také zdatným bojovníkem. Sám se často podílel na jeho výcviku, který byl ale bolestný a tvrdý. Otec vkládal do každého výcvikového dne neúprosnou disciplínu a vysoké nároky, což pro malého Aleca byl jen neustálý stres a fyzické vyčerpání. Často se po těchto trénincích proplížil za svou matkou aby u ní hledal podporu a útěchu. Kvůli jejímu stavu ho ale nevnímala a mnohdy se zdálo, jako by ho ani nepoznávala. Tyto chvíle byli pro něj velmi bolestné, přesto ale věděl že za to jeho máma nemůže. Přesto ale nemohl zahnat pocit osamělosti a zoufalství který v něm byl. Nezbývalo mu tedy nic jiného než se dál učit a trénovat. Když jeho věk dovršil deváté narozeniny, otec se rozčiloval že stále nenašel dračí vejce a že je k ničemu. Mohl se snažit jak chtěl, ale tento problém byl prostě pro jeho otce neodpustitelný. Proto ho jednoho dne prostě poslal pryč s jasným závěrem. Buď si přinese vejce a nebo klidně může zemřít, slabého následníka totiž nechtěl. A tak byl devítiletý Alec poslán pryč. Ovšem přeci jen to nemělo dlouhé trvání. Šel prostě jen za hlasem který ho k sobě táhl jako magnet, nechal se jím vést a následovat. Když narazil na dračí hnízdo a v něm bylo jediné rudě zbarvené vejce, věděl co musí udělat. Vzal ho domů kde mu otec jen kývl hlavou. Pak ale nastal další problém, vejce se dlouhou dobu nechtělo vylíhnout. Trvalo to nejprve dny, tak týdny a nakonec měsíce, kdy se vejce stále nevylíhlo. Byl to jen další důvod pro otce aby mohl Aleca začít znovu zpochybňovat, znovu musel poslouchat jak je k ničemu a zbytečný. Jak jednoduše ho může vyměnit jako jeho matku. Tato slova byl nucený poslouchat téměř každý den a to až do doby, než se vejce přeci jen po roce vylíhlo. Nemohl tomu uvěřit, když koukal malé dračici do očí, všechna těžkost najednou zmizela. Když se jí poprvé dotkl, zažil pocit který snad nikdy ne. Měl najednou pocit jako kdyby byl tam kde má být, měl pocit že je doma. Narene, to bylo jméno které si představil když se díval na dračici, na jeho dračici. Když to zjistil otec, přišlo na řadu jen další a další učení. Byl nucený nastoupit na školu, kde se učil vše co mohl jako dračí jezdec potřebovat a co musel znát. Pokud šlo o fyzický trénink, po tom jak musel trénovat s otcem pro něj byl veškerý výcvik ve škole snadný, tedy zpočátku. Když zjistili že jsou jeho fyzické hranice vysoko, začali přidávat a snažili se mu to ztížit jak jen to šlo. On byl ale bojovník, i přesto že byli dny kdy se sotva únavou udržel na nohou, dny kdy se chtěl vzdát, utéct a na vše se vykašlat, neudělal to. Všem, i jeho otci ukázal že se nevzdá a že bojovat bude i když to pro něj bude sebevíc obtížné. Přesto on i Narene den ode dne sílili a hlavně pouto které mezi nimi bylo. Často ho zlobila a napomínala za maličkosti, ale u ní mu to nikdy nevadilo. Rád s ní trávil čas, když mohli tak prostě vyletěli do oblak a zmizeli někam daleko. I když se mu mnohdy naskytla možnost jednoduše zmizet, nikdy to neudělal. Kvůli svým sestrám zůstával a byl něco jako štít mezi nimi a jejich otcem. Věděl že i když to s ním nemají snadné, když tam bude a nechá ho aby se zaměřoval na něj, ony budou mít alespoň trochu klid. Byl z toho unavený, ale už kvůli nim toho nemohl nechat. Měl strach že by o ně mohl přijít, stejně jako o jeho matku a nebo úplně, což se v případě Lydie málem i stalo. Byl zrovna venku s Narene, když se z ničeho nic začal cítit divně. A pak to přišlo, zaslechl hlas sestřina draka, který ho volal o pomoc. Nebyl daleko, Narene cítila jeho paniku a tak ten den letěla jako nikdy v životě. Jen díky ní se za svou sestrou dostal včas, ten obrázek toho co tam viděl z hlavy ale nikdy nedostane. Přestože první na co pomyslel bylo toho parchanta zaživa stáhnout z kůže a předhodit ho své dračici, mohl jen rychle běžet ke své sestře a rychle jí dostat do bezpečí. Na strach který ten den cítil asi nikdy nezapomene, stejně ale na ten vztek. Od té doby dával na své sestry mnohem větší pozor a to i přes to že se to ani jedné nelíbilo. Bylo mu to ale jedno, jelikož nechtěl znovu zažít aby se některé z nich něco stalo. Kromě toho ale pokračoval dál ve výcviku a ve svých povinnostech, dokud mu otec nepřidělil další úkol. Vyhlášení Selekce mohl být skvělý způsob jak si získat lidi na svou stranu, ale také jak zajistit aby si našel ženu, která by vládla po jeho boku. Tahle myšlenka se mu ani trochu nelíbila, ale nezbylo mu nic jiného než se opět podřídit otcovi vůli, jako vždy.
bottom of page