HISTORIE
Upíři nejsou přirozeně vyvinutou rasou. Vznikli z chamtivého kouzla jedné čarodějky, přibližně 2000 let zpátky. Čarodějka chtěla zajistit, že její děti budou žít navždy a nebude jim hrozit nebezpečí. Proto se pokusila o toto kouzlo a stvořila první upíry. Nějakou dobu to trvalo, než první upíři zjistili, jak přeměnit další tvory ve svůj druh. Jakmile na to ale přišli, upírů začalo přibývat. Ať už protože upíři nechtěli přijít o své přátele a nebo druhy a nebo jiní tvorové toužili po nesmrtelnosti a zdánlivých výhodách upírství.

MAGICKÁ MOC
Upíři nevládnou žádnou magickou mocí. Mají ale zostřené smysly. Obzvlášť jejich sluch je naprosto perfektní, takže uslyší spadnout špendlík i v přeplněné místnosti. Stejně tak slyší i tep bytostí okolo sebe a dokážou podle tlukotu srdce i jednotlivé lidi rozeznávat.
Jejich síla a rychlost převyšuje všechny ostatní rasy.
Všechny tyto schopnosti mají díky pravidelnému přísunu krve. Bez krve se upíři zpomalí a nejsou schopni takových výkonů.
Dokáží druhé i ovládat. Tato moc se nazývá ovlivňování a mohou jí použít na jakoukoliv bytost, která není chráněná železníkem. Přímým pohledem do očí mohou druhého donutit na cokoliv zapomenout, zaujmout nějaký myšlenkový postoj a nebo něco udělat.

PŘÍRODNÍ JEVY
Upíři nijak nevyhledávají slunce. Mohou na něj chodit díky prstenům od čarodějů, ale i tak jim není zrovna extrémně příjemné. Mnohem snazší je pro ně fungování v noci. Bez prstenů na slunci shoří.

VZHLED UPÍRŮ
Stavbou těla sice připomínají lidi, ale odlišuje je bledá a tvrdá pokožka. Na dotek je ledová jako sníh a pevná jako skála.
Pokud je upír hladový, pod očima se mu objeví popraskané černé žilky a zostří se mu špičáky.

ŽIVOTNÍ VÝVOJ / PROMĚNA
Jako upír se nikdo nenarodí. Každá bytost může být ale v upíra proměněna. K proměně dojde, pokud dotyčný zemře s upíří krví ve svém oběhu. Do pár hodin se probudí ve fázi přeměny s šíleným hladem. Pokud tento hlad ukojí lidskou krví, přemění se v upíra. Pokud se do 24 hodin nenapije krve, zemře nadobro. K proměně nestačí zvířecí krev.
Upír od chvíle proměny přestává stárnout, jeho pokožka zbledne a ztvrdne žízeň po krvi zůstává. Teprve přeměněný upír může využívat zostřené smysly a upíří rychlost.
Žízeň po krvi je něco, čeho se upír nikdy nezbaví. Pro přežití mu stačí napít se jednou týdně lidské krve. Někteří po staru své oběti loví, jiní mají osobního dárce krve, jiní využívají krevní banky. Lidská krev jim chutná nejlépe. Ideálně pokud je rovnou z žíly. 
Příroda se nad upíry slitovala a dovolila jim mít děti. Počít dítě je ale často velmi zdlouhavé a náročné. Obzvlášť, pokud se o něj pokoušení dva upíři. Nikdy se ale nenarodí upír. Může se narodit člověk, rasa druhého rodiče a nebo fénix při spojení dvou upírů.
Upíři své dítě mohou později proměnit v upíra, ale nejdříve v 18 letech. Dítě proměnu nepřežije a rovnou při ní zemře.

ZRANITELNOST
Upíři se dají jen velmi těžko zranit. Při plné síle jejich pokožkou neprojede ani meč nebo kulka.
Oslabit je může pouze hlad a nebo železník. Voda s železníkem upíry nesnesitelně pálí. Pozření železníku způsobuje silné nevolnosti a ubírá jim na síle a rychlosti.
Zabít upíra je možné dřevěným kůlem zasaženým do srdce, vytržením srdce a nebo oddělením hlavy od těla. 
Zlomení vazu nebo jiné zranění je sice může uspat, ale do hodiny se probudí uzdravení.
Kousnutí vlkodlaka je pro ně silně jedovaté. Pokud nedostanou lék od čarodějů, do 24 hodin umírají v horečkách, s vidinami a velmi slabí.

KREVNÍ BANKY / KRMENÍ SE
Krevní banky se nachází prakticky všude po světě. Jedná se o podniky, kde si upír může zakoupit lidskou krev. Každá krevní skupina chutná jinak a každý upír proto jinou preferuje. V těchto bankách se může nakrmit svou oblíbenou.
Ve většině krevních bank mají k dispozici pouze sáčky s krví. V některých se dají najít ale i lidští dárcové. Většinou jde o lidi nebo bytosti závislé na upířím jedu.
Upírovi se před krmením zostří špičáky, díky kterými snadno pronikne kůží. Nejlépe se mu pije z velké žíly nebo tepny.
Oběť na začátku sice ucítí lehkou bolest, ale poté upír vyplavuje do jejího krevního oběhu jed, který působí jako silné hormony štěstí a je návykový.
Vypitím velkého množství krve může upír svou oběť zabít. Jakmile jim tělo v rukách začíná ochabovat, je nejlepší čas přestat. Zabití někoho při krmení se bere jako běžná vražda a je tak také trestáno.
Upír se sice může nasytit i zvířecí krví, ale jeho hlad to uklidní jen na chvíli. Navíc mu nikdy zvířecí krev nebude chutnat.
Pokud je upír bez krve déle jak 2 týdny, začíná mu být dost špatně. Po měsíci bez krve začne vysychat a není schopný pohybu.

SOUŽITÍ S OSTATNÍMI RASAMI
Upíři sice respektují ostatní rasy, ale mnoho z nich je vnímá pouze jako potravu. 
Nesnesou se s vlkodlaky, kteří jim smrdí. Sice to vedle nich mohou nějakou dobu vydržet, ale nikdy nebudou schopni se mezi sebou pářit. Odnepaměti jsou tyto dvě rasy většinou nepřátelé.
Lovci nadpřirozena si sice ne vždy na upíry troufnou, ale i oni představují jisté nebezpečí.

KŘÍŽENÍ